Peruchty a brůny v Podřipsku.

Perychty v Hrdlech (lid. v Hrdlí, Hrdle). O štědrý večer nebo na vánoce přišly perychty, černá a bílá ; zvoneček je ohlásil. Perychty jdou ! Děti strachy se už schovávají. Hrůza šla z obou. Černá dává tlumeným hlasem »dobrý večer«, »pochválen b. p. Ježíš Kristus«. »Tak se přihlaste, co máte přeplněný žaludek, tak se vám to odebere, aby vám nebylo špatně.« Bílá perychta točí se na všechny strany s vyplazeným jazykem, ohyzdnou hlavou kývajíc, očima jiskříc ; druhá brousí na ocilce svůj dlouhý nůž. »Nic jsme nejedli — jsme hladoví« a podobně odpovídají ti, již srdnatě snesou pohled na obě šeredy (obludy). »Když nic, tak s Pánem Bohem,« a odejdou mumlajíce. Podávám celý popis dle p. Jana Jindřicha z Hrdel, které mi i škrabošku k bílé perychtě urobil. Kostra této kukly je z prutů nebo drátu, potažena plátnem a polepena červeným papírem. Zuby se zvlášť přilepí. Jazyk červený je pohyblivý jako páka a na kratším jeho rameně uvnitř visí provázek, kterým neviditelně ruka zatahuje. Na jazyk se připevní doutnavka, ztrouchnivělé dřevo vrbové, které uvnitř doutná a tím oči a tlamu škrabošky osvětluje. Nos tvaru zobákovitého se přilepí a oči kruhem vyznačené se pro výhled ještě vydirkují. Zadní část kukly se posadí na hlavu tak, že přední značně před obličejem vystoupí. Rozměry celé škrabošky : délka 0"38 m., výška 0'17 m., šířka zadní O23 m., šířka přední O-ll m. Staromodní, bílý čepec s kokardou a dlouhými pentlemi se uváže na kuklu. Další úbor této perychty je bílá kazajka a bílá sukně; povrch tvoří poslamka. Zvoneček a hůl nese v ruce. Druhá peryehla podobá se řezníku; hlavu kryje beranice s peroutkou. Obličej je počerněn a dlouhé vousy k němu přivázány ; bílá zástěra na těle, v jedné ruce dlouhý nůž a v druhé škopek. »Tak chodívaly před čtyřiceti lety v Hrdlí a já pomáhal taííkovi perychty i brůnu strojit,« dokončil vyprávěč.

Bruna z Ghvalína. Na masopustní ostatky v pondělí a úterý chodil domkář s brůnou ve Chvalíně a po vůkolních vesnicích ; i za vodu se ubírali do Černěvse, Chodonn a Lounek. Průvodčí byl přistrojen za žida a vodil brůnu (kobylu, šimla) na oprati; ukazoval ji, tropil s ní žerty a nabízel ji posléze ku prodeji. Měl na sobě košili sahající až ke kolenům ; bouřka (cylindr) s husí, počerněnou peroutkou, nebo homolatá čepice s fáborky kryla hlavu; počerněná koudel neb žíně tvořily plnovous, který se provázkem uvázal. Na ruce nesl košík slaměný na dárky (šišky), v druhé ruce měl bič s opratí. Bruna se takto upravila: Prkno lavice se na vrchní ploše potáhlo volně plátnem a mezera se vyplnila slámou neb senem ; byl to hřbet kobyly. Vejtřasky s hlavou koně se připevnily k čelu lavice, zadní nohy se někdy vyndaly. Hlavu tvořil podlouhlý, slarý košík neb plátěný pytlík vycpaný slámou, senem i hadry; vejtřasky se