prostrčily, hroty se posily též plátnem, vyčnívaly jako uši. Z okraje sukna (šlaků) urobili ohlávku, oči a lysinku (plosku) namalovali. Druhý chasník se prohnul, položil lavici na svá záda a zachytil oběma rukama přední nohy. Aby si záda při pochůzce neotlačil, vycpal si dotyčnou částku prkna též vespod. Celek se přikryl poslamkou tak, že mohl chasník mezi splývajícími okraji před sebe viděti. Ohon brůny byl z koudele. »Je tomu tak asi padesát let (vypravoval mi rolník p. Frant. Tachecí), co se naposledy připravovali oba domkáři z Ghvalína na obvyklou, každoroční obchůzku s brůnou. Vinopal (obecní ponocný) dělával žida a chasník Truksa brůnu. Celá ves a hlavně omladina dychtivě už ráno očekávala jejich příchod. Však se tamhle kmitli a o překot se to k nim hnalo. Bruna vyhazovala a hle ! Náhle z čistá se vysmekla a pádila ku předu. Žid spráskl ruce, otáčel se zděšeně a úpěnlivě volal: »Chyťte ten khůň, chyťte tha khobyle!« Všechno za brůnou a žid za nimi; dohonili a"za-stavili brůnu. ' Žid s .ní počal rozprávět a napomínal ji k poslušnosti

Škrabošky perychty z Hrdel. Kreslil K. Rozum.

vyskočil si i na ni. Chvíli ho klidně brůna nesla, ale v tom bác ! Žid spadnuv s koně, potácel se po zemi; naříká, běduje a utírá sníh se sebe. To bylo nějakého smíchu a křiku diváků — mezitím brňna rejdila kolem. Co mu za tak bujného a mrštného ,oře zkušenější nabízeli, lze si pomysliti. Hned v prvém statku ho také hrdě prodával za tři až čtyři sta zlatých; jelikož se přece nemohl stran ceny dohodnout, opustil statek, když mu byla panímáma nějakou šišku do mošny položila. Dostávali též čočku, hrách neb obilí a groš do pokladničky. Za stálých šprýmfi a dovádění přešli všechny statky vesnice. Z druhé strany za Labem, kam chodívali o masopustní úterek, si přiváželi dodatečně i války dříví, tak že měli na dlouhou dobu palivo. Tato obeh,ůzka se nikdy nesdružila s maškarami, výprava byla samostatná.«

Brůna z Doksan. Brůna tato bývala též samostatně vypravena o masopustní úterek a to naposledy před 15 léty. Za uzdu ji vedl nastrojený kočí a majitel pán, šel s nimi. Na brůně seděl vycpaný paňák, kterému říkali Emánek. Laskavostí p. V. Macasa, ředitele velkostatku, byla tato brůna objednána u bývalého účastníka těchto výprav, p. Jindřicha z Hrdlí, a dodána do Národopisného musea na Smíchově. Brůna je po-