str. 112
chodíce, nechávali je prát se před diváky. Ze starých zápisů vidí se, že v tehdejších časech z Čech mnoho takových kohoutů posílalo se po Labi. Taková divadla dostala se z Čech také do země anglické, kde dosaváde ještě v oblíbení jsou, tak že veliké sázky se podávají na toho neb na onoho kohouta. K tomu podnarážejí se vodou, v níž oves uvařen, a v níž trochu vína nebo piva přimícháno. Nápoj ten jindy byl hluboké tajemství. Viz o kohoutích zápasech starobylých v mé knize Listy z kulturních dějin českých 1891. Č. Zíbrt.
* Shoda masopustnich obchůzek (klibny aid.) se švýcarskými. Jemné kresby prof. Karla Rozuma budí i v cizích referátech o českém Lidu zaslouženou pozornost. Vyobrazení maškar v č. 4. XVII. ročníku od prof. Rozuma dalo podnět prof. Dr. E. Hoffmann-Krayerovi, kustodovi musea v Basileji, aby si vyžádal obsah článku Rozumová i s vyobrazením. Chce oboje vyložiti vedle švýcarských předmětů podobných. Píše podepsanému: »In Český Lid No. 4. S. 199—200 fmden sich Abbildungen (K. Rozum) von Fastnachtsgestalten, die bis in's Einzelne mit Schweize-rischen ubereinstimmen. leh ware Ihnen nun zu grossem Dank ver-pflichtet, wenn Sie mir den Inhalt des Artikels mitteilen wollten (leider reicht meine Kenntnis des Tschechischen nieht so weit) und mir diese 2 Blatter mit den Abbildungen zuschicken konnten, damit sie neben dem schweiz. Objekt zum Vergleieh aufgestellt werden... Es ware mir sehr lieb, dieses interessante Land (Bohmen) durch einige charakteristisehe Typen vertreten zu sehen . . .« Č. Zíbrt.
* Topinky a pivní polévka. Vyprávěla moje matinka: »Když moje maminka byla mladá, svatba trvala 2 dny. Druhý den o svatbě byla k snídaní polívka z piva a topinky. A ty topinky se takhle dělaly: nakrájel se tvrdý chléb na tenoučké krajíčky, solil se a hodně sušil a horký — hned se namáčel do vařící vody (jen ponořit a vytáhnout). Pak se zahaloval do čistých ubrusů a dal se na teplý krovec, aby se rozehřál, aby byl měkký i kůry — a pak se hodně masti] husím sádlem nebo vepřovým a skládal na dvouušní mísy a tak se nosil na stůl. K tomu se v hrnkách dávala polívka pivní (pivo hodně zakvadlané smetanou a žloutky ; na stůl to šlo vařící a hodně slazené). Byla to drahá snídaně! Kolik bochníků chleba rozkrájeli! Kde bylo moc lidu, nakrájeli chleba na pekáč a šupli do pece. To byla náramná práce. To se dělalo v době, kdy nebyla káva; teď je lehko vařit snídaní, ale tenkrát — to byla práce a co prý to stálo.« Babička moje byla od Knína a umřela r. 1893. Dle toho obyčej tento spadá do let 50tých. Miloš Vystyd.
* Prosba k sv. Matěji za úrodu. Na Novoměstsku, zejména v obcích Ohnišově, Bystrém a Bačetíně modlí se lidé k sv. Matěji za úrodu takto: »Svatý Matěji, požehnej nám na zahradě, na poli. Kde ten hlas obejde, všude hojnost ovoce bude.« J. K. H r a š e.
|
|
