|
Otázky a odpovčdi. — Směs. 111
* Zvířata před soudem. Prosím za zprávy do redakce Českého Lidu nebo na mou adressu (advokát v Milevsku) o soudech nad zvířaty, zmínky v literatuře nebo stopy v lidovém podání. Vodítkem mohou býti studie : Amira, Thierstrafen und Thierprocesse. Mittheil. Inst. Óst. Gesch. XII. 1891, str. 546; Garlo ďAddosio, Bestie delinquenti, Elenco chrono-logico di 144 processi fatti ad animali, Neapol, 1892; L. Evans, The criminal prosecution and capital punishment of animals, London, 1907. Pertile, Gli animali in giudizio, Atti del Instituto Veneto, Ser. IV. vol. 7, str. 139 ; Salomon Pal Osztern, Legálisan vád alá helyezett állatok, Ethno-graphia, XIX. 1908, 6, 'Budapest, str. 321-44. Články v Českém Lidu i Zibrtovy o stínání kohouta, beránka, shazování kozla, trhání hlavy kačerům atd. znám. Prosím za jejich doplňky, jmenovitě za způsoby, jak se pronáší a odůvodňuje rozsudek nad zvířaty před popravou.
Dr. M. Kottner.
* Abeceda v říkadle. Fr. Lego uvádí v Brdském kraji I. 1909, str. 44f, jak v Mýtě učil učitel Herold v slabikáři znáti veliká písmena touto říkankou: Adam Beran Cepy Dělal, Eva Fíky Gedla, Had Ji Kous, a to Manču Kasíkojc . . . Kdo zná podobná abecední říkadla?
J. A. Fritz.
* Povolný ženich. (Viz G. L. XVIII., str. 40, 145.) Sbíraje písně lidové na Podřipsku, zapsal jsem: A: Kam pak jedeš, muj holečku, kam pak jedeš, holečku? B: (mluví) Nemusíš vědět. — A: Však ty mně to přeci povíš, až se na mně udobříš. B: Tak teda do Prahy. — A: Vem mně sebou, muj holečku, vem mně sebou, Pepičku! B: Tak si vlez do zadu! — A: Co to vezeš, muj holečku, co to vezeš, Pepičku? B: Hrušky! — A: Dej mně hrušku, muj Pepičku, dej mně jednu hruštičku! B: Nemusíš ji mít! — A: Však ty mně ji přeci dáš, až se na mně podiváš! B: Teda si ji vem! — A: Dej mně jednu, muj holečku, dej mně jednu hubičku! B: Tak nastav tváře! (Dřínov). F. Homolka.
@NZ@Směs.
* Kohouti boje původně z Cech. (Rozličnosti pražských novin 1828 č. 90.) Vypisuje Tedeschi, zpytatel starých věků a velmi přičinlivý německý spisovatel, že mnoho Čechů a Moravanů až do 14. stol. s vykrmenými, zvláště k potýkání vychovanými a k tomu ozbrojenými kohouty po cizozemsku chodili a tím se živili. Doma měli k tomu zvláštní kurníky, zvláště uměli vychovávati velmi veliké a zlostné kohouty, jim připínali zbraň, na nohy bodce jako ostruhy ; po cizích zemích s nimi
|
