Vánoční chození s kališem.

Co bývalo chození s kališem, vypsání obyčeje starobylého a význam jeho hledali bychom marně v domácí literatuře zvykoslovné. Krol-mus zapsal dvě zajímavé zprávy o chození s kališem, jež Zíbrt otiskl: 1. Rokyta sdělil a se pamatuje, jak mlynář.-ká chasa se přestrojila, vzala smetáky a počala ometat. Časně ráno před sluncem východem chodí Kališi, péro má za čepicí, kosinkon omítá vše, zpívá a harfeník za ním hraje. Kališi pekaře i ji ometli i pokoj kosinkou. Též paní domácí Eleonoru Rytichovou, p. Ant. Ryticha, důchodního, ji a pokoj ometli.*)

2. Kalousi = Kališi = Smitalkové či Vometáč, jinak Boží poslíček, na Štědrý večer před slunce východem přichází na Praze do krámů a do příbytků pekařských. Oblek má maškarný, vždy jinak přistrojený, čepici na hlavě do špičky, cukrovému klobouku podobný, modrý kabát a červené kalhoty a střevíce s punčochami bílými, přijde s ženou, ona z něho před domem vezme plášť, protože přestrojení lidu jest zapovřzíno, za příčinou zlodějů, vražeb a krádežství spáchaných, aby se nestávalo. Vstoupí do příbytku a počne koledu zpívati: »My boží poslíčkové, andělíčkové!* Na čele u čepice má dlouhé péro, a který je nemá, tak má peroutko (t. j. husí křídlo), tím pérem neb peroutkem omítá neb ometá prach, nečistotu se zboží a s hospodáře a s hospodyní, ze stolů, lavic, polic atd. ometá a smítá a při lom zpívá. Za starodávna jich několik chodilo, ometalo a zpívalo, za našich dnů místem jen jeden chodí a místem několik a šlovou Omítalkové a Smitalkové, čili Poslíčkové Boží neb Vometačové. Oni vyčisťújí příbytky před Hody Vánočními . . . Smítálek u pekaře dostane za groš vánočku a groš peněz atd. a jinde opět něco jiného, každý mu udělí, čehož mu Bůh nadělil, v kavárnách kávu, v hospodách pivo atd.**)

Záznam 2. vyniká obsahem nad 1. kusý; avšak z obou vysvítá, že obyčej ten dohasíná, kde se byl ještě udržel za působení Krolmusova.

Zíbrt dotkl se též památné zvyklosti této a poznamenává dodatkem ke zprávě 1. (druhou otiskl teprve roku 1907): Jinde není zpráv