milí a příjemní jsou, a dovolávají se pro toto tvrzení na známé cirkuláře z 21. dubna 1782, jehož smysl zcela překrucují a jehož opisy skoro ustavičně při sobě nosí, o čemž se lokalista i v tomto roce několikrát přesvědčil. Taktéž co již dlouho jest známo, míní blouznivci, že by duchovní byli jejich názorů (blouznivců), jenom že nesmí s nimi ven k vůli jiným lidem, kteří se dle jejich výroku v tom nevyznají, to jest veškerého náboženství, jako oni (blouznivci) se nezřekli. Velmi těžko lze takovéto názory mylné, hluboce zakořeněné, potírati. V uplynulém roce nestalo se mezi blouznivci nic neobyčejného, co by stálo za oznámení. K otázce, v čem jsou blouznivci rozumější, odpověděl lokalista jenšovický v této zprávě takto: »Jako se počet-jejich, ač ponenáhlu, přece umenšuje, tak také mladší upouštějí od mnohých jejich pošetilých blouznění, na nichž starší. dosud lpí způsobem nevysvětlitelným, tak od jejich směšného prohlášení země Kanaan, dle něhož Jerusalem jest na Opočenském panství, hora Kalvárie u vesnice Vysokého Oujezdu, Emaus kde jest Červené Opočno, Betlehem, kde nyní jest Jaroměř bývalý.«

V téže zprávě oznamoval lokalista jenšovický, že roku 1835 zmenšil se počet blouznivců o tři osoby. Lokalista píše, že hleděl dobrým, přátelským, ba otcovským jednáním s nimi získati mysl jejich, a že při každé příležitosti se snažil je přesvědčiti, jak velice mu jejich duševní a věčné blaho leží na srdci. Za tím účelem také kázal o zjeveném náboženství a jeho výbornosti a o jeho časném a věčném užitku 26. neděli po Letnicích roku 1834 a v 1. neděli po Velkonocích r. 1835. a použil každé příležitosti, jak veřejně tak i soukromě k rozmluvě o tomto důležitém předmětu. Anna, 171etá dcera Vácslava Kopřivy, domkáře ze Zalažan č. 23, od srpna do kostela i na vyučování lokalistovo náboženství velmi pilně každou neděli a každý svátek chodí, nauky jí vštěpované ochotně a srdečně přijímá a již požádala, by byla připuštěna k vyznání víry, k čemuž lokalista po předchozí přípravě ještě potřebné a po povolení ordi-nariatu s radostí svolí, Jako v dřívějších letech, tak i roku 1835 blouznivci celkem navštěvovali bohoslužbu jen málo a to jen o svatbách nebo pohřbech, pročež také byli duchovním i příslušným úřadem napomínáni. Roku 1835 bylo v jenšovické farnosti pouze jediné školou povinné dítě * fanatické«, Josef, 7 lety syn Jana Kurze, z Poděčel č. 13, jež teprv r. 1835 stalo se školou povinným a tedy teprv téhož roku bylo do seznamu blouznivců zapsáno. Tento Josef Kurz chodil do školy do Lhoty, filiálky chroustovické, velmi pilně, »avšak poněvadž by bylo velmi žádoucno, by toto dítě bylo pod duchovním dozorem a mělo více příležitosti k náboženským cvičením, než jak to jest při filiální škole možno«, tedy lokalista mínil, že by mělo být nařízeno, aby toto dítě muselo navštěvovati buď jenšovickou lokální školu nebo chroustovickou farní školu, kamž není mnohem dál než do Lhoty. Tento školák Josef Kurz nemůže ještě svátosti přijímati, chodí prý, dle výpovědi lhoteckého učitele Vácslava Rybi-šara, se svou matkou, dobrou katoličkou, pilně do kostela. Ve farnosti jenšovické nebylo roku 1835 v rodinách blouznivců dětí, kteréž Ly byly schopnými k návštěvě nedělního a svátečního opakovacího vyučování.