David L5bl Khue (5). Husaři měli krásné bohaté odění uherské a bujné jízdecké koně ozdobené pokrývkami, stříbrem protkávanými. Náklad obětoval primátor Frankel. Abraham Bunzl (6), nejstarší přísedící, vedl přísežné radní písaře a osoby školní a obřadní (7), z uiehž zvláště vynikal stařeček ŠOletý s cínovým kladívkem, odznakem úředním. Kráčel pak zástup v damaškových kabátech a pláštích, starší židovští učenci (8) a jiní vynikající židé. Studující židovská mládež (9) s hudbou táhla ve dvou zástupech se svými vůdci, Wolfem Mojžíšem Franklem a Šimonem Abrahamem Presspurgem, oděna v černých sametových damaškových pláštích a v bohatých vestách se zlacenými knoflíky. Následovali cizí židovští preceptoři (10). Šimon Neustadtl jel na koni s jinými předáky obce (11). Mojžíš Gumperz Muder s odznakem lékařství a svého úřadu městského fysika předcházel lékárníka Lobla Mischla Jeitelesa a židovské barbíře a Dra. Meschula Bondiho (12). Zajímavé jest, že mezi odznaky lékár-nictví a lékařství započítáni dva kuřáci dýmek. Lobl Jeiteles měl červený sametový dlouhý kabát se zlatým pásem a v rukou apatekářskou schránku, barbíři byli oděni černě a nesli nářadí lazebnická. Siná Klaber (13), kantor, vedl školní dítky a na 2 místech se zastavil i četl hebrejské blahopřání císařovně a nově narozenému princi. Za školní mládeží šli chovanci sirotčince v kabátcích, modře a bíle ozdobených, s modlitbami a s učitelem, který zpíval 72. žalm Davidův, blahopřání (14). Hudci židovští (15) nesli cechovní konvici a jeden z nich, 801etý, byv přestrojen za ženu, hrál na fagot. Po té šla jednotlivá cechovní zřízení, byli to řezníci (16) s privilegovaným praporem a cínovým klíčem, kožišníci (18) v bohatém kroji se dvěma prapory a s lešením, na němž byla vycpaná zvířata. Mezi řezníky a kožišníky běhali dva židovští zvláštní šaškové (17), metajíce kotrmelce pro obveselení diváků. Před cechem krejčířů nesli druhý privilegovaný prapor řezníků (19), na jehož špici seděl 12lety Juda Iserles. Pestře z různých zbytků sešitý praporec nesla si skupina krejčů (20). Posamentýři, knoflíkáři (21), obuvníci (22) kráčeli jako další cechovní sdruženi. Dále 2 šiky bohatě ozdobených husarů (23 a 25), ve středu majíce dva jinochy (24) přestrojené za nevěstu a ženicha ve svatebním rouše, s ozdobnými límci a perlami zdobeném.

Na konci průvodu pro obveselení a kratochvíli diváků předvedeny skupiny jednak zvyků lidových, jednak skupiny mythologické. Tu patrno, jak pražští židé splynuli s českými národními zvyky a zařadili je v průvod. V německém rukopisném popisu nejsou ani správně tyto oddíly popsány, než z vyobrazení zřejmě poznáváme, že jest to svatební tlampač (26) a zejména klibna (27), masopustní zvyk staročeský, při němž napodobí se jízda na koni. Před klibnou šel v běhací stoličce šašek, ustrojený za děcko, kterému chůva (přestrojený muž) strkala do úst kaši (27). Podobně vzadu v přestrojení ženy muž nesl v koši starého žida, malé postavy (28). V dalším pokračování průvodu následovali dva diví muži (29) s topory přes ramena a čtyři žrouti (30) s mohutně vypaseným břichem. Též nezbytný při všech slavnostech Bacehus (31) byl na sudě na konci průvodu vezen. Průvod zakončovala veselá svatba venkovská.