přizvukujou. Největší podobnost mají se svými sousedy Slováky Uherskými, kterýmž také více než jiným náchylni jsou. I kroj jejich podoben Slováckému. Tu viděti čižmy, krpce (kousek podešva se řeménkem na utažení), dlouhé nohavice, řemen okolo života opásaný; množství knoflíkův a ozdobiček na krátkém svrc:hníku (svrchním kabátu) bez límce a obyčejně barvy zelenej, ryšavěj, šedej, s úzkými červenavými vyložkami: obnažený krk a prsa; širák (nízký klobouk se širokou okrouhlou stříškou). K ženskému oděvu patří: kasanka (černá, leskná, vyškrobena, plná záhybek sukna); rubáč (krátká, úzká košile); rukávce (pásenka na ňadra).

Vallach je nábožný, vysokého vzrostu, povážného chodu. Hody (posvícení), poutě, společné modlení pod širým nebem, jsou jemu nejmilejší zábavky; ctí a váží sobě předků svých, vlastenecký jazyk jest mu svatým.

Posaváde staroslovanské obyčeje, které jinde vyhasly, tuto ve svěj neporušenosti trvají. Na př. slavnost Morany (Mařeny), bohyně zimy a smrti. Ve květnou neděli děvčata vycpavše ženskou podobiznu zavěseji na ni rozličné stužky. Tu nesou na týči (rahnu) na poblízky vršek, pokřikujíce vítězoslavným hlasem: »Helo! helo! má milá Mařeno!« V patách za nimi ženou se mladíci, bláto na podobiznu házejíce, a ji tupíc. Děvčata bránějí Mařenu; i tak nastane směšná potýčka, která se tím ukončí, že mladíci děvy goralkou, a tyto je pučálkou (praženým hrachem) častujou, na smířenou. Posaváde chlapci se řechtačkami a klopačkami ve Velikonoční týden semotam běhají. Posaváde uvečer dne 24 Června po vršinách tak řečený oheň Svatojanský (vlastně zostatek ze slavnosti Svantovítovy) hořívá, což v temnosti noční podivně na mysl účinkuje.

Též na přástvách milé podívání. Aby světla uspořili, scházejí se do jedné jizby ze sousedstva ženské, svobodné i vdané. Ghasníci obyčejně jich navštivujou. Mládež žertuje; staří vypravujou sobě o čarodejnicech a jiné pověsti: anebo všecko zpívá při tom pracujíce.

V čas postní jen samé duchovné písně slyšeti. Hudby jako všickni Slovani, jsou velmi milovni, majíce k ní velikou schopnost a zdatnost. Jejich nástroje hudebné jsou: Dudy (gajdy), housle, cimbál, basa. Písně i nápěvy jejich vyznamenávají se vlastním rázem jako Slovácké, takže převyšuj ou výborností svou jim přirozenou písně Hanácké, Horácké, Geské.

Významy a slova moravskoslovácká Čechům neobyčejná: včil, včilka teď — tož tedy — dom domů — hladný hladový — chudobný chudý — chudý hubený — křesivo křesadlo — dědina ves —• náčiní nádobí — hrotek dížka — měch pytel — rahno bidlo — žudro podloubíčko, pod-síňka — osýpka neštovice — krajčíř krejčí — roba holka, děvka — okřín talíř — chebz, báza bez — ševc švec — skokan žába — izba světnice — temnica žalář — karlátka slíva, švestka — haluza větev — žleb úzké údolí — trčet vězet — obuch sekerka s topůrkem jako hůlka, kyj, palice, hůl — bžídlý rozbředlý — krestit křtít — pohrobit pochovat — lubosť