Jest starý obyčej v mnohých křesťanských zemích, v městech i ve všech, že se večer před svátkem sv. Mikuláše na celý tejden přistrojený Mikuláš s ohavným bubákem, neb ten sám od rodičů zjedná, aby přišel dítek z jejich chování chválit, něčeho jim darovat, neb jich strašit. Rodičové koupí rozličné lahůdky a hračky, neb i šaty, což před světnicí, v které děti nemálo se strachujíc při sobě sedí, zjednanému Mikuláši dají, a něco o svých dětech povědí, totiž jak se chovají, chovají-li se nepilně neb dobře, o čemž mají s nimi promluvit, je hanět, neb chválit a něco jim darovat. Jeli ale ten přistrojený biskup, jakž se často stává, domácí neb školní učitel, není mu třeba co povídat, sámť ví, s kým co má mluvit. Vkročí pak vážně do světnice, velí bubákovi tak dlouho za dveřmi pobyt, až ho zavolá, neb ho bude potřebovat; který zatím řetězy řehce, někdy hlavu dveřmi do světnice vstrčí, neb je-li víc v tom domě pově-dom, sem i tam něco do své veliké tobolky hodí, když se biskup dětí, které se hrůzou třesou, vyptává. Je-li rozpustilý pacholík mezi dětmi, s kterým má biskup zvlášť promluvit, a ten nedovede-li odpovídat, neb ví-li se, že se rozpustile chová, bubák se zavolá. Vejde s hlukem, děti se zděsí, jeden druhého se chytá, a křičí, co hrdla mají. Mikuláš velí bubákovi, aby rozpustilého chlapce s sebou vzal, který pak s pytlem, z kterého často vycpané nohy vylézají, k němu přistoupí, za vlasy neb za ruku popadne a do pytle ho chce vstrčit, až pak rodičové Mikuláše prosí, aby mu to tenkrát prominul a bubáka odehnal.

Teď se poví příběh, který jest na obrázku vidět. Jistý měšťan, který měl čtyři čerstvé pacholíky, pustil proti svému obyčeji také jednou večer před svatým Mikulášem bubáka, kterým svým zlým dětem již dávno hrozil, do svého domu ; to bylo poprvé, co své děti tak zastrašit chtěl. Zprvu se zdálo, jakoby se toho tuze nebáli, než když se k tomu připravovalo, rodičové je strašili a pak když děti přistrojeného Mikuláše a ohavného bubáka uzřeli, jinač jim bylo. Zděsiliť se, zapomněli svých otázek, které jim biskup dával, něco koktali, a tak počal z rozkazu Mikolášova bubák povinnosti své konat, otevřel svůj veliký pytel, kdež již několik vycpaných loutek bylo, o kterých myslili zděšení pacholíci, že jsou děti, a popadl jednoho pacholíka za vlasy, chtě ho k nim do pytle vstrčit. Ten křičel a bránil se co mohl. Pojednou umlkl a jako mrtvý zbledl; vidouce to rodičové, veleli bubáku, aby toho nechal a když pacholíka pustil, spadl jako mrtvý se stolice. Mikuláš, bubák a rodičové se toho ulekli, všickni ho teď chtěli přesvědčit, že nejsou takoví, jací se zdají, a snažili se všickni, aby ho zas zpamatovali; rodičové přemnohokrát zkřikli: Kdybychom byli jen té hry nechali a bubák a Mikuláš hrnuli se ze dveří.