jeptiška, já ji dal několik krásných obrázků. Ona poděkovala, a těšila ženu, že ještě bude zdravá. Já asi hodinu jsem byl u ní a pak jsem se s ní rozloučil. Zrovna jsem šel k sestře, tam jsem ji zaplatil, by už to sama zapravila, sám jsem šel domu. Hrát jsem již v sobotu také již nešel. V neděli jsem v kostele podělil známí s obrazkama i pana faráře. V pondělí zase šel hrát, ale vždy jen do dvouch hodin, proto že jsem k ní šel každý den. Jeden den sem k ní přišel, a jeptiška nesla jednej bílou tekotinu v malé skleničce. Ona mě pravila: »Koukni, to nese jednej, kterej není pomoc, a jak to vypije, hned umře,« a opravdu ta osoba skonala. Asi v pár dnech tam přijdu, a ona silně kašlala, volala: »Velebná panno, pro Boha prosím, pomůžou mě tu.« Ona přinesla tu samou skleničku plnou, moje na to pravila: »Velebná panno, počkají, já se rozloučím z mužem, "tak vidíš Franc, ty tu budeš radost užívat a zač já mám umřít, jen skrze tvého nešťastného bratra.« Sotva že to vypila, na pravou ruku mě sklesla. Já si teprva v pláči rozjímal zločin bratra mého. Šel jsem a cestou sem naříkal, mnohej známej neb známá mně se tázali, proč naříkám: »Inu umřela mě žena, ted! je již na věčnosti se svou Kristinkou.« Druhého dne, po truchlivé noci, šel jsem objednat rakev, a do zadušního ouřadu, vzal jsem zvláštní hrob. Pohřeb byl vyjednán třetí den na čtvrtou hodinu. Ji jsem dal do hrobu, jak ráda se v létě nosila, bílé sukně, bílej živůtek s krejzlem. Rakev byla plná květin a obrázku. Pak jsem sezval všechny mé přátele. Psal jsem hned ten den, kdy zemřela, pro jejího bratra do Staré Boleslavi, on ale nepřišel. Pro mé známí a přátele objednal jsem sedům kočáru. Potom chtěj, neb nechtěj, musel sem sobě koupit obnošené černé šaty v židech. Bylo to ještě pěkný kabát, kalhoty, vestu i klobouk, poněvač mě bratr docela šactvo vykrad. Že dětich šaty obstáli, bylo štěstí, že to bylo v té truhle, on se tam nemoh dostat, a rozbit ji, to se bál. Druhého dne ku pohřbu se sešli všechni mé přátelé, též i mnoho žen s Podskalí. Průvod až k žitné bráně doprovodili, pak se se mnou rozloučili, a druzí jeli s námi až do Volšan, kdežto její ostatky byly církevně vykropeny, a v zem Páně k věčnému odpočinuti vložené, já všem uctivě poděkoval. Druhého dne v osmé hodině byly od Týnského bratrstva, slouženy zádušní služby Boží ve farním chrámu u sv. Trojice v Podskalí u přítomnosti mnoho obecenstva. Po skončení jsem všem uctivě poděkoval a odešel jsem s bolestním srdcem. Bůh ti dej lehké odpočinuti a jednou blažené z mrtvých vslání + + + amen. (Konec Haisových pamětí).

@AZ@Časové zprávy.

Žalostný záznam zapisujeme do letopisů Českého Lidu. Zemřel dvorní rada Dr. Hostinský, náš vážený spolupracovník od I. ročníku, jehož články, psané pro Český Lid i pak samostatně vydané nákladem Fr. Šimáčka, budou vždy chloubou našeho