pátek, by ji k tomu než ji to zjevím, připravila, by si nenaříkala, a matka má že jí také každý den navštíví. Přišla neděle Boží, já dopoledne jsem vše sobě v chrámě sv. Josefa v svatý pořádek na pondělek uvedl. Odpoledne jsem šel k ženě, ta mně ráda viděla, a první její slova byly: »Ty pry jdeš zejtra na Svatou Horu, mě to velebná panna vypravovala, a včera si mě o tom neřekl. Jdi s Pánem Bohem a modlí se za mně u Marie Panny, by mě Bůh na její přímluvu ještě pozdraviti ráčil.« Pak jsme si dali políbení a já jí požehnal Svatým křížem, ona ještě žádala sv. růženec. Na to druhého dne jsem časně ráno mé matce dal s Bohem, a prosil jsem ji ještě, by k ženě každý den šla a holku by dobré opatrovala, a ty tři noce tam zůstala, poněvač od správce dovolená byla. Přišel jsem do kostela on plnej lidu, ale více venkovanu než Pražáku. Mše svatá byla hnedle u konce, přišly teprv družičky, tak jsme nečekali. Kněz nám udělil svaté požehnání, a tak jsme kráčeli ve jménu Páně. Na Smíchově, čekali moje známy. Tejnský byly již napřed, tak teprve jsme se až na Zbraslavi sešli, a já pak dle mého zvyku šel jsem stále napřed až do Dobříše se všemi mými známými. Druhý den jsme vyšli ráno ve dvě hodiny, by se v lese sv. Anny dokonale pobožnost vykonala. A na Svatý Hoře ve ošum hodin již jsme byli přivítáni. Všechno šlo v krásném pořádku. A Bůh mě skrze ruce dobročiních poutníčku jak na cestě, též i na svatý křížoví cestě požehnal. Po křížové cestě, každej si něco nakoupil, a po svatém požehnání šlo se do města. Druhy den ve ošum hodin bylo loučení. Já nechal velké procesí napřed, a na Dobříši jsem je předešel, až k sv. Maří majdaleně na nocleh. A ráno časně než přišlo na horu z Misku procesí, vykonal sv. křížovou cestu. Klášterní kněz nám odsloužil mši svatou, po niž šli jsme na Rydku na snídaní, a pak rovnou cestou až na Zbraslav na oběd. Tam jsme se zdrželi až do jedné hodiny. A pak s Pánem Bohem ze zpěvem až na Sjníchov. Poněvač bylo mnoho lidu, kteří by s námi nebyli až do kostela šli, tak jsem oznámil, že před narozením Panny Marie povedu z Lorety do Hajku procesí ráno v sedům hodin. Mnoho nám přišlo družiček naproti. Když se všechno spořádalo, šlo se do Prahy, a v pět hodin byli jsme u sv. Josefa. A po svatém požehnání, celé množství s Pánem Bohem se rozešlo. Já také rychle chvátal domu. Ještě nebylo ani sedům hodin. Přijdu, matka mě i děti z radosti přivítali. Já holce koupil pannu, Karlovi harmoniku a poutě uzel. To jsem ale nakoupil na Smíchově. Ptám se matky, jak je ženě, ona mi praví: »Jí je stejné.« »A co malá Kristinka?« »Tej je na věky dobře, dnes okolo poledne zemřela. Anna jí koupila za dva zlatý rakvičku.« Já se nad tím pozastavil. Pak pravím: »Co Bůh dělá, všechno dobře dělá.« Pak přišel Vojtěch s práce, matka nám dala večeři, a ona šla zase domu. V pátek ráno přišla, já sám vařil kávu, by Karel nepromeškal školu. Jak bylo devět hodin, byl jsem již u ženy. Ta mně velmi ráda viděla, a já ji dle žádosti, koupil sv. růženec a dva prstinky, jeden stříbrnej s křížkem, a druhej jenrprostej s kranátkama. Ona je hned dala na prsty a pak pravila: »Co myslíš, Franc, jesli ještě budu nosit moje prstinky, viď, že neumřu,« a polily jí slze a mně taky. Tu přišla