Česká světská píseň lidová v XVI. století.

Naši předkové zpívali někdy své duchovní zpěvy na oblíbené světské melodie. Začasté rozpustilým světským popěvkům podkládali nábožný text. Kdyby nebylo bývalo této záliby našich předků, sotva bychom dnes znali památky jejich světské hudby, neboť v notách zapisovaly se, pokud víme, pouze duchovní písně, světský lidový zpěv udržoval se ústní tradicí. Především pe'ölivosti některých vydavatelů kancionálů (hlavně ze XVI. století), kteří k duchovním písním, na světskou melodii zpívaným, připisovali počátek původního světského textu, můžeme za tyto památky děkovati. Jejich lakonická poznámka »Zpívá se jako« uchovala nám řadu starých světských nápěvů. Proč vlastně upozorňovali tím způsobem na původ melodie, vysvítá nejlépe ze slov Šimona Lomnického, jež předeslal svým Novým písním (1 580): »Z té příčiny poněvadž někdy dosti pěkná píseň pro neznámost Melodye se opouští a nezpívá, na větším díle pod snadné, obyčejné, a zvyklé Noty, tyto Písně jsou skládané, a nadto i notované položené. A kteřížby pak Noty neznali, a jim nerozuměli, těm nad jednoukaždou písní, jak se která zpívá, vedle starého obyčeje poznamenáno se dává, tak aby obojí, jedni i druzí (jenžby těchto Písni užívati chtěli) čím se spravovati věděli.«

Škoda jen, že známe u těchto písní pouze počátky slov jejich, celé texty se nám nedochovaly. Melodie máme, původní slova však zanikla s jejich pamětníky.

Důkladný soupis těchto původně světských melodií roztroušených po kancionálech přináší dvojí užitek. Především částečně připravuje práci budoucím badatelům v pokladech hudby skryté v notování českých kancionálů. Tento obor dějin české hudby doposud málo byl probádán. Velmi cenným příspěvkem by bylo uveřejnění a registrovaní melodií duchovních písní staročeských dle vzora německých prací K. S. Meistera a Viléma Bäumkera. Ani textový rejstřík Jirečkův nevyčerpává zplna naši duchovní píseň dob minulých.

Kritický úsudek o staročeské světské písni přináší nejen poznání hudebního nadání našich předků, nýbrž také sděluje zajímavé rysy celkového kulturního života jejich v poměru k památkám téhož druhu v cizině. — Německá hudební literatura XVI. století je bohatá na památky světské hudby. Skladatelé zvučného jména, jako Isaac, Scandelli, Hof-haimer, Hassler, Schein a mnozí jiní skládali veselé sborové písně a rozpustilé kvodlibety. Rovněž francouzští skladatelé v umělé hudbě na světské texty se pokusili. V Německu podobně jako u českých skladatelů kancionálů