vyškytá se záliba přebásňovati světské písně na duchovní. Vedle těchto dokladů lidové světské lyriky zachovaly se tam sbírky s lidovými písněmi, s populárními Gassenhawer, Reiter-, Bergliedlein, a s jinými popěvky při úplném znění původního textu. Böhmeova novodobá sbírka těchto písní Altdeutsches Liederbuch (1877) vykazuje počet 660 světských nápěvů. Dle dnešního stavu badání v staročeské světské písni jsou naše vědomosti příliš kusé o tomto oboru domácí kulturní minulosti. Není přece možno, aby naši předkové v umělé hudbě nebyli znali veselí a jen duchovní zpěvy zpívali. Vždyť rádi provozovali hudbu ve společnostech a na školách XVI. a XVII. věku byl sborový zpěv (figurální) povinným předmětem. O vyučování >in musicis« mluví se vždy s úctou. Učitel (kantor) musil uměti hráti na nástroje a učil dle dochovaných zpráv cantus gregorianus (t. j. jednohlasý zpěv) i cantus figurativus (vícehlasý sbor). Není pochyby, že studenti staročeští, kteří byli ze škol cvičeni ve sbororán zpěvu, jistě též si zanotovali veselé mutety (někdy zvané noční) při svých družných zábavách. Cizozemská světská sborová hudba jistě až do Čech pronikla a naši hudbymilovní předkové setkali se snad začasté s jemným kouzlem čarovného italského madrigalu XVI. století. Ku podivu zachovaly se tu nám pouze četné památky staročeského duchovního sboru (na př. ve velkolepém Benešovském kancionálu). Ale po světské sborové skladbě samostatné, vyjma jediného případu primitivního, není doposud ani potuchy. Snad budoucí badání přinese do této otázky více světla.

Ze staročeské hudby světské setkáváme se skoro jedině dobrodiním .kancionálů s jednohlasými lidovými melodiemi. Na tento zdroj upozornil na základě svých studií v Českém Lidu poprvé prof. Ot. Hostinský v dílku ^36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století« (Praha, 1892) a dal tím základ dalšímu historickému badání. Zd. Nejedlý v »Dějinách předhusitského zpěvu v Čechách« jmenuje mistra Závise jako nejstaršího skladatele českého druhé polovice XIV. století, který také dle vzoru min-nesingrů složil světský nápěv. Český světský zpěv XIV. a XV. století, ať amělý či lidový, je neustále sporadický. Nejstarší české,, patrně lidové nápěvy, uveřejňuje Nejedlý při písních Dřevo sě listem odievá, nebo Andělíku rozkoehaný z konce XIV. věku, k nimž pojí se dva instrumentální úryvky (jeden s názvem Caldy valdy). Z prvních dob XV. století sděluje Nejedlý v Počátcích husitského zpěvu (str. 408) melodii písně o Pravdě a zcela lidový popěvek O svolánie Konstantské (str. 429). Tyto čtyři zpěvy Nejedlého mají zachované úplné texty, poněvadž čerpány z přímých zápisů rukopisných. Tato studie pokračuje v dalších stopách památek starobylých melodií, hlavně řídí se vzorem Ot. Hostinského.

Musejní exemplář Jana Sylvána »Písně nové na sedm žalmův kajících, i jiné písně« (sign. 37 E 11) seznamuje nás s variantou písně, o níž se již zmínka stala u Hostinského (str. 29). V Sylvánově kancionálu (str. E) nachází se píseň, jež je obdobná této u Hostinského uvedené, její