'počáteční slova jsou však poněkud změněna a udávají větší úryvek textu: Slyšela jsem můj milý, že'mi se pryč strojíš. Hudební obsah shoduje se s melodií, již Hostinský uvádí jako variantu z kancionálu úpravy Blaho-slavovy. Dle tohoto nápěvu dokončena může býti též následující píseň,, jež « Sylvána v exempláři musejním je kusá, poněvadž schází v tomto místě jeden list, na němž se právě nachází její konec. Sylvanus zbásnil -na ni duchovní text: »Slibovalť jsem vždy mnoho Bože v těžkostech mých« atd.

Tónina této melodie je stará moll (aiolská) se závěrem na kvintě. Hudební cena její je značná, zvláště počátek výrazně hovoří a jímá bolnou, tesknou náladou. Píseň je milostná a text, pokud lze dle zachovaného úryvku souditi, vyvrcholeni melodií na slovech »můj milý«.

Jan Kollár v Národních zpievankách (II. díl, str. 462) uvádí kancionál z roku 1574 bez bližšího označení a podotýká, že jsou při jeho duchovních písních připsány též počátky šesti starých světských nápěvů, jako doklad, že zpíván byl pobožný text na oblíbenou melodii světskou. Mezi nimi vyškytá se též polská píseň. Kollár v důsledku toho praví: »Odtud vidno, že jak Cechové podle slovenských, tak i Slováci podle českých, a oba opět i podle polských světských písní duchovní písně skládali«. Kancionál, <© němž se tímto způsobem Kollár zmiňuje, je prvé vydání »Písní chval božských« Jakuba Kunvaldského. Pražská musejní knihovna chová rozšířené vydání tohoto zpěvníku z roku 1576 pod titulem »Kancionál český, jenž jest Kniha Písní Duchovních Evangelistských, atd.« Přidán k němu »Nešpor (podle téhož řádu) ke všem památkám náležející«. Okolností, že Jakub Kunvaldský byl Moravan, vysvětluje se- přijetí do 'kancionálu dvou polských melodií, jež upozorňují na sebe počátky světských textů: »Y kogož mam winowač, w tey moji prigodzie« a »Jakás či to niezgoda«. Českých nebo moravských písní světských je v tomto kancionále -z roku 1576 sedmnáct počtem s uvedenými melodiemi. Ovšem pokud lze