Conclusio. Již jste vyslechli školské komonstvo, krále nebeského maličké dvorstvo. Ač ještě tak umělé není, nebo k stálému učení nejsou nucení. Kterak vypravovali příchod Syna Božíhokměstu Jenr/.alemu na oslátku jedoucího. Potom kterak ty židovské dítky metali před něj palmy a kvítky. Starší též židé, jak jsou jej uctivé vítali, spasení od ného na výsostech žádali. A potom nežli minul den třetí, hluza židovská stará, i jejich děli, kderak jsou »Crucifige, cruciflge«, volali, aby na kříži usmrcen byl, žádali. Domnívali se židé, že jej tím usmrtí a jméno jeho Božské v nic obrátí. Aby měl 3. den z mrtvých vstáli, nevěřili, potom starší zběř židovská v omylu zůstali. Uslyšíte od nás lepší správu na velikou noc, kterak

Syn Boží leže v hrobě zdroponil ďábelskou moc. Ale že nás žáčků maličká hrst zůstává, k vypravení z mrtvých vstání Syna Božího spěváků se nedostává. Jest zde dítek hrubých dosti mnoho, kteří by ohlašovali Stvořitele svého. Po ulicích raději semo tam běhají, kamením házejíc, oplzlé věci rozprávějí. Pán Bůh potom tresce nejprv rodiče, pro jejich nedbanlivost dosti těžce. Dítkám jejich hloupost, a grobi-anství dává, když zrostou, nejsou než voslova hlava. Bohu, vrchnosti; ani lidem se nehodí, semo tam chodí jako noční nedvědi. Protož vy, kdeří zdárné dítky máte, do školy na studium je od-sílávejte. Jestliže tuto nětcospěvem naším pochybujeme, na Velikonoc v malým kostele vám, dá Pán Bůh, vynahradíme.

»Lístky velikonoční, sepsaný v letu 1642, od Václava Budíka a Jana de Mons, učedlníkův Jakuba Gregora deMons.« Vysvítá z obsahu, že tyto veršíky zpívaly déti již po vzkříšení, snad na hod velikonoční. Jako »lístky« předchozí, zdá se, i tyto písně měly starší předlohu, kterou si uvedení »učedlníci« upravili. Zejména rýmy tomu nasvědčují.

Prologus res%irecťionis. Slyšte, slyšte, lidé křesťanský, co vám opět divného nyni budeme všickni vypravovati, velicí i malý oznamovati. Vstal ráno Kristus v neděli, dřivé než strážci zvěděli, v zbroji silně přiodiný, jakožto jenž k boji stroj ný, opatrně sou se měli, ani celou noc nespali. Čekali, zda by kdo v noci s učedlníkův s jich mocí chtěl jim Ježíše ukrásti a nad nimi moc provésti. Však učedlníci jeho neměli sou ducha toho, nebješlčknim nebyl seslán, proto že nevstal z mrtvých Pán. Nýbrž jsou takto myslili: My sme se pravě nadali, že by on měl vykoupiti svět a nás vysvoboditi. Již jsme nyní opuštění co sirotci rozptýlení. Však že jim často předkládal, z mrtvých ¦vstání předpovídal, řka: Třetího dne zase zrušený chrám vystaví se!, míně •o svém z mrtvých vstání, na nebe k Otci vstoupení. Vstav mocně do pekla stoupil, ďábla ze všeho obloupil. Svázal řetězem pekelným, svítězil lev nad ou-hlavním nepřítelem smrti naši. O af nás hrůza neděsí, s těmi kořistmi, kteréž vzal, k Bohu Otci v nebe sebral. Tana jemu triumf činěný děje se vždy bez prodlení. Dej, at sme oučastní tebe, •o Kriste Ježíši z nebe.

Korouhev Pána Krista. Když z mrtvých vstáti ráčil Kristus Pán, písma doplnil všeckna, kteráž o něm byla, od Mojžíše a Davida, též také od patriarchův, Abrahama i prorokův. Korouhev slova svého, již zdávna pověděného, roztah náš milý Spasitel, všeho světa vykupitel. Z mrtvých vstav, s ní se ubírá k pekelným bránám, smrt svírá. Protož se jí nic nebojme, svítězil Pán náš, to znejme. Že již korouhví svatého čtení volá nás každého, o chtějmež ho poslouchati, budem s ním na nebi bydleti.

Kalich. Kalich spasení našeho, v němž Krista umučení jeho památku připomínáme, a tak poručení máme, bychom všickni pili z něho, krev za nás vylitou jeho. To nás hříchu očištuje, a spasení přivozuje. Protož Beránku, Kriste náš, jenž jsi obětován za nás, dejž, ať hodně užíváme, tělo, krev tvou požíváme. Tudy smrt tvou zvěstujíce, tebe Pána čekajíce. A tak s tebou zůstáváme, věčně s tebou přebýváme.

Ad placitum řeč sv. Pavla. Vstal Kristus z mrtvých dnešní den, to podle prorockých písem. Vstaňmež i my z hříchů našich, hleďme činit pokání z nich. Více se v ně nenavracujme, za