ředitelskému úřadu chrasteckému, zasílaje mu výkazy blouznivců k potvrzení. Přípisem 1. ledna 1841 č. 3 zaslal výkazy blouznivců biskupskému úřadu vikariátnímu o obcích panství chroustovického i že chras-tecký úřad ředitelský dodá výkaz o obcích svého panství, pokud patří do kolaiury jenšovické.

Dle výkazu blouznivců za rok 1840 bylo jich v lokalii jenšovické dne 31. prosince 1840 celkem 17, a to v Jenšovicích 2, v Mentouru 4, v Poděčelích 1, v Zalažanech 3, a sice »katolických« blouznivců bylo 6, totiž v Mentouru 4, v Poděčelích 1, v Zalažanech 1 a »helvetských« blouznivců 11, totiž v Jenšovicích 2, v Mentouře 3, v Mr&víně 4, v Zalažanech 2. Mužů blouznivců bylo celkem 8, a to v Jenšovicích 1, v Mentouře 4, v Mravíně 1, v Poděčelích 1 a v Zalažanech 1 a žeň blouznivých 9, a to v Jenšovicích 1, v Mentouře 3, v Mravíně 3, v Zalažanech 2. Nej-slarší blouznivec roku 1840 byl v lokalii jenšovické stár 87 a nejmladší 25 let. Roku 1840 ubyli blouznivci vesměs v Mravíně úmrtím Fr. Bartoš z č. 12 a Majd. Peterková z č. 26.

Dle zprávy o blouznivcích 1. ledna 1841 č. 3 podané o lokalii jenšovické biskupské konsistoři za rok 1840 působil lokalista k tomu, by blouznivci byli získáni pro náboženství a aby jejich vášeň ostatním věřícím stala se neškodnou, i působil k tomu svědomitě prostředky předepsanými, při tom vždy více nabýval přesvědčení o tom, že žalostný blud, jenž býval v této farnosti silně rozšířen, ubývá i intensivně s ubývajícím počtem blouznivců a zajisté za několik let z této krajiny vymizí. Také potíže, jež překážely nejvíce jednání s fanatiky, se umenšují. Až na několik nejsou již tak tvrdými i jejich mysl, proti veškerému náboženství zaujatá, jest přístupnější a spíše ze starého zvyku a jakéhosi nemístného studu zdržují se návštěvy kostela. Jsou však přece někteří nemnozí nej-nejstarší blouznivci, kteří, ač s bývalou tvrdostí nevystupují a o náboženství pohrdlivě nemluví, přece brání se každému dojmu lepšího poznání a snaze, by byli na lepší cestu přivedeni, se vyhýbají. A též i u některých mladších této snaze jejich nevčasný stud působí dosti těžkostí. Jinak nebylo nic neobyčejného mezi nimi ani roku 1840 pozorováno. Blouznivci neužívali dříve jmen: Bůh, víra, věřím a mnohý raději vytrpěl nejtužší trest nežli by těchto slov užil, nyní však jsou jim tato slova běžnějšími a nezřídka lze slyšeti, že když potkají někoho, řeknou: Pozdrav tě Bůh. Již značně silně upustili tamní blouznivci od prorocké mánie. Ubyli dva blouznivci v roce 1840, totiž zemřeli František Bartoš, domkář č. 12 z Mravína a Magdalena Peterková z č. 26 z Mravína. Lokalista jednal s blouznivci po přátelsku, kázal v neděli svatodušní a v pondělí svatodušní o výbornosti a užitečnosti víry zjevené i při jiných příležitostech všelikých toho vzpomínal. Žádný blouznivec nepožádal o cvičení náboženské. Katoličtí blouznivci byli napomínáni, by chodili do kostela, avšak bez patrného výsledku. Lokalista pochyboval, že by helvetští blouznivci byli do kostela evangelického chodili. Pouze jediné dítě z blouznivců bylo povinno školou, chodilo do lhotské školy filiální s dobrým prospěchem,