čím více jich ubývá, poněkud měkne, a jejich mysl, dříve proti všemu náboženství zaujatá, jest poněkud přístupnější, a ani. ne tak vášeň sama, jako spíše starý zvyk a jistý druh nevčasného studu jsou příčinou, že většina blouznivců straní seveřejných bohoslužeb v křesťanských shromaždištích. Těžko ovšem zápolí se proti bludným názorům, a někteří starší blouznivci čelí každému dojmu lepšího poznání, ač již tak tvrdě nevystupují, jako druhdy a o víře a o náboženství pohrdavě nemluví. Mladším blouznivcům zvyk a stud dosti překáží, aby brzo k lepšímu názoru nebo doznání jeho byli přivedeni. Nic neobyčejného se v r. 1839 nestalo mezi blouznivci v této lokalii. Vášeň jejich také intensivně, a to nikoliv bezvýznamně ubývá. Bůh, víra nejsou jim více prázdnými slovy, aspoň jich používají, tak pozdravují: »Pozdrav Bůh«, kdežto dříve těchto slov neužívali, kdyby se jim nejhorší bylo stalo. Také zanechávají již svých proroctví." Počet blouznivců se zmenšil o 3, a to Josefa Saláškova z č. 23 ze Zalažan v srpnu 1839 zemřela, Václav a Amalie Kopřivoví, manželé, také ze Zalažan č. 23 složí katolické vyznání víry. Přátelským jednáním s blouznivci hleděl lokalista je přesvědčiti, že mu velice na jejich věčném i časném blahu záleží. O velkonocích kázal o výbornosti a užitečnosti zjeveného náboženství a při každé vhodné příležitosti hovo-fíval o tomto předmětu v kázáních i vesnických cvičeních. Z blouznivců Vácslav a Anna Kopřivoví, k největší jeho radosti, velmi pilně vyučování náboženství navštěvovali a osvědčili, že opravdu vážně míní se změnou svých názorů. Katoličtí blouznivci byli napomínáni správcem duchovním i úřadem k návštěvě kostela s nepatrným výsledkem. Lokalista pochyboval, že helvetští blouznivci navštěvovali modlitebnu evangelickou. Z rodiny blouznivců bylo pouze jediné dítě školou povinné, navštěvovalo ji s dobrým výsledkem, též chodilo se svou matkou, jež byla katoličkou, do kostela a přijímalo svátosti. Také v roce 1839 nebylo dětí z rodin blouznivců k návštěvě opakovaeího vyučování. Blouznivci chovali se klidně a zákonitě.

Přípisem 13. listopadu 1839 č. 124 lokalista žádal ordinariát o povolení, by mohl od »helvetských fanatiků«, manželů Václava a Anny Kopřivových ze Zalažan z č. 23 přijmouti katolické vyznání víry. Připomenul, že jejich dcera Anna již byla také vyznání učinila. Přípisem 3. ledna 1840 oznámil jenšovický lokalista Josef Herberger chrasteckému úřadu ředitelskému, že tito Vácslav a Anna Kopřivoví již k vyznání katolickému přistoupili. Vácslav Kopřiva byl výměnkářem. Jeho manželka byla rozena Saláškova. Dle ordinariátního povolení 28. listopadu 1839 č. 6217 připustil je lokalista, by 3. ledna 1840 složili vyznání víry. V přípisu svém žádal, by úřad chrastecký to oznámil krajskému úřadu, by tento vyrozuměl příslušného faráře evangelického. Zároveň oznámil to lokalista konsistoři.

Přípisem 1. ledna 1841 č. 1 zaslal lokalista ředitelskému úřadu chroustovickému výkazy blouznivců za rok 1840, projevuje radostnou naději, že blouznivství náboženské, druhdy v jenšovické kolatuře silně rozšířené, vymizí v ní úplně. Stejně psal i v přípisu z 1. ledna 1841 č. 2