8. Nepodobné k pasdeři, k té červené růži . . . Zřejmě tanečního původu, pravou lidovou písní je aiolský nápěv:

v tónině dorické má klidný výpravný ráz. Není jisto, zda slova její jsou k počátku textu, nebo pouze názvem nějakého popěvku. Tato píseň vztahuje se patrně k »Traktátu, kterýž má jméno Pán rady«, jejž uveřejnil a vyložil Dr. Č. Zíbrt v Řádech a právech starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných v zemích českých (Praha 1908, str. 297). Tato rozprávka o staročeské krčmě »u pana Povolila« pochází z roku 1505. Káře život mladého sloužícího na dvoře »pána Štěstie«. Líčí život šlechetný na rozdíl od žádosti po blahobytu a varuje před pijansťvím. Pán Štěstie jest allegorická postava z mravokárných příběhů staročeských, představitel žádosti po nezřízeném životě.

Mlynářouc Ludvíček byl už za malička roztomilý holeček. Tělem svižný jako veverka, tváří pěkný jako panenka a nadání — pan učitel si mohl za mlynářem nohy uchoditi, když měl Ludvík ze škol vyjíti, aby ho dali na školy do města. A mlynář ještě se poptal pana pátera a dal si