Koloveč od dob nepamětných slyne výrobou hliněného nádobí a hraček zdobených ornamentem rázu lidového. Obyvatelé okolních obcí rádi brousili si vtip svůj o Koloveč. V roč. XVII. str. 41 přinesl Český Lid stať o gardě Kolovečské, jak hledala r. 1848 Windischgrätze v Chudenicích.

Známější ještě jest pověst o Kolovečském mlýnu na přemílání starých žen na mladé. Povést o mlýně K. je stará, rozhodně starší, nežli dle Pantaleona Engla udává Pamětní kniha Srbická a Žichovská (Žichov, původně Vzíchov, Vziechov 1379, u lidu Bzíchov, nesprávně Síchov). Srv. Český Lid XIV. str. 111, 203.

Obrázek v Museu Klatovském, malovaný na dřevěné desce, má letopočet 1858, značku J: M:, v levém rohu pak slovo »Koloveč«. Střed obrázku tvoří mlýn větrný, do nějž dopravují mužové staré, šeredné ženy. Jeden z nich nese ženu hrbatou v nůši, druhý stejně ohyzdnou ženu spouští do přístroje mlecího. Oběma babkám strachy ježí se vlasy. Z kulatého otvoru na protější straně mlýna vylézá za pomoci svého muže mladá právě přemletá žena, druhou pak z mlýna vystoupivší vítá překvapený muž. Obrázek, jehož reprodukci podle věrné kresby prof. Ferd. Vaňka podáváme, jest i krojem osob zajímavý.*)

Pěkná památka svědčící nejen o něžném citu i o vytříbeném vkusu našich předků zachovala se v milostných dopisech. Slovem i obrazem působí v našem dopisu (viz vyobrazení) odesílatelka na svého milence.

Již tou trpělivostí, kterou věnovala na vypíchání ornamentu, vepsati se musí ve přízeň čtoucího milence. Zvolené prvky lidového ornamentu přiléhají k obsahu a sesilují význam napsaných slov. Dvě srdce jsou spojena provlékanou růžovou stužkou. Květy růže a jetelové trojlístky patrně vykonati mají úkol, který jim ode dávna lidová květomluva milenců přisoudila. I ten ptáček s kvetoucí snítkou přináší radostné poselství.

K dopisu užila Pepinka Kolářova papíru na čtvrtky složeného. Obrysy květů a lístků vypíchány jsou silnější jehlou, tečky vyplňující plochy lístků jsou vypíchány jehlou tenčí a vypichovány jsou s opačné strany papíru, takže celek působí plasticky.