dějné ženy omejvaji, maží prý těla mastičkami z vonných bylin, svátečně přistrojí a letí do čar. Mnohé staré kouzelnice jdou pokradmo ke křížům, tam se potajmo svlekou, potom na kříže, pozpátku se šoupajíce, lezou, hryzou je a na hlavy se staví. Mnohé se vrtí, jiné na hlavách, třetí na- jedné noze stojí, jiné tahají rádla a vozy. do polí a jinak si počínají. Které nejsou čarodějnice, sejdou se za humny s děvečkami a dětmi na křižovatka dívat se na čarodějnice a pozorovat, z kterého stavení čarodějnice jako pometla ohnivá, do čar komínem vyjdou. Mládenci opět, , když práskáním svým odslavili, vezme každý svá košťata (pometla) břízová, stará, ometená, kterými čistil po celý rok svůj chlív a která sobě nashromáždil a pod okap střechy nebo na střechu uložil anebo za krovy zastrkal, a běží s nimi na hory. Mnohý pacholík chopí se staré kolomaznice nebo soudků od kolomazi. Jiný utíká se smolnicí a dřívím a některý nese 3, 5, 7 až 21 pometel. Stoupají s nimi v zástupech za ves na křížové cesty, nazvané křižovatka, místem na průhony nebo na drahá aneb na ouhory čili lada, ale nejvíce na hory Babí nazvané a spěchají na vyvýšená místa. Tam rozdělají veliký oheň, kolomaz nebo smolný soudek rozžehnou, pometla v kolomnzi a ve smole omáčejí, na ohni rozpálí ä s hořícími košCaty semo tamo jako povzteklení při zpěvu jásají a vřeští, nad hlavami rozžatá pometla nosí a vzhůru do povětří je metají. Opět s rozžatými košťaty staví se do jednoho řadu nebo na kříž nebo do kola a opět rozběhnouce se po hoře vřískají: »Radidi! radidi! bum!« a vtom rozžatá pometla do vzduchu metají. Někteří i nastrčí na dlouhá bidla kolomazné soudečky neb kolomaznice, zapálí a do země zarazí, takže nade všecka hořící košťata ve vzduchu planou atp. Jiní opět přes oheň semo lamo vysoko skáčou.a vejskají. To slově pálení čarodějnic. Toto pálení košťat trvá do jedné hodiny s půlnoci. Oráči čarodějní o půl noci sednou nazí na koně a jedou na křižovatka Tak líčí Krolmus.

Pěkně kreslí obrázek ohňů íiíipojakubských B. Němcová.*) Když babička o večer Filipo-Jakubský byla tříkrálovou křídou na všecky dvéře — z venku u stavení, u chlívů a kurníku tři kříže udělala, šla s dětmi na zámecký holý vrch. Na vrchu byla již všecka chasa ze dvora a ze mlýna. Václav Kudrnův s bratry pomáhal Mílovi smolit košťata a ostatní rovnali do hranice dřeva a chvoj ku pálení ohně. Tu najednou vyšlehl plamen na Žlickém kopci, v okamžení na to na vrchu Žernovském a po stráních začaly se míchat a skákat plameny větší menší. A dále na vrchách Náchodských, Novoměstských vzplanuly ohně, tancovala světla. Také Míla rozžal smolou napuštěné košte, hodě je do hranice, která v malé chvíli vzplanula. Chasa začala výskati, každý uchvátil nasmolené koště, zapálil a jak vysoko mohl, do povětří vymrštil, křiče : »Leť, čarodějnice, leť!« Pak seřadili sa a začali s hořícími pochodněmi tance provádět, děvčata však držíce se za ruce a zpívajíce točily se kolem hořící hranice; když spadovala, rozházely oheň a začaly přesefi skákat, jak daleko která mohla. Bylo již pozdě, když se babička vracela domů.