str. 347
Pálení ohňů v předvečer sv. Filipa a Jakuba, »čarodějnic«, prese všecky úřední zapovědí a policejní stíhání, zvláště v okolí Prahy podnes slaví se S neumenšenou zálibou. Na návrších, na pahrbcích v temnu nočním zazáří ohně filipojakubské a podnes cizinci, zejména v jižních Čechách, ve vlacích nemohou se vynadiviti, jak dojemně a malebně působí tyto ohně, kmitajíce se jako světlušky daleko široko ve výšinách po lemu celého obzoru. Když dorioutnal potom poslední oharek, tu dva, tu tři jonáci berou se, ozbrojeni jsouce malými sekerami, do blízkého háje nasekat břízek, které' pak jakožto »máje« zasadí dívkám pod okénko nebo před dům. (Srv vyobrazení č. 3.). Pilně hledí toho, aby stromek byl rovný, hezky, rostlý a košatý — z křivého měla by dívka, které by se ho dostalo, jen posměch. Berou k tomu mladé břízky; kde jich není, konají jedle a smrky jejich službu. Stromkům se větve až na polovinu výšky hladce od-sekají a jen nahoře nechá se koruna čili věník ; se stromů jedlových nebo smrkových se mimo to s okleštěného pně kůra do bělá oloupá. Věník přizdobí se vlajícím červeným fáborem, a tak ozdobenou máji donese hoch na místo určené.*)
Takto bývaly staveny máje ve mnohých krajinách. Jinde, zvláště tam, kde bud1 obec nebo sedláci sami měli lesy a máje tudíž beze všeho nebezpečenství daly se poříditi, neprováděl se obyčej ten tak potichu a ojediněle, nýbrž hoši vydali se pohromadě pro máje a nasekali jich, kolik bylo třeba pro všecka děvčata v dědině. Májemi vzpomenuto i na kostel a na Boží muka před ním stojící, takže dědina podobala se druhého dne z rána malému hájku.
