zdá se, že nevystihuje případně rhytmus lidové světské písně. Její zpomalení a protažení tónů možno připsati potřebě nového duchovního textu. Odnotujeme-li volně dle lidové deklamaee tuto pěknou melodii, vyplyne z ní rázovitá, slovácká píseň s charakteristickou synkopou. Při úpravě na duchovní píseň byla nejspíše notací odstraněna tato příliš světská a rozpustilá synkopa. Ovšem nutno užíti ještě menších hodnot notových a střídati měření dvoudílné s třídílným, aby projevil se ráz tohoto nápěvu zcela přirozeně.

Počátek textu *Žel se bohu polské škody« u Kunwaldskóho se vyskytující rozšiřuje Jireček (ČČM 1881 str. 383) na doplněk »pana Macka, ctné vévody«, aniž by udal pramen, z něhož tuto čerpal. V Nových písních Šimona Lomnického (1580) zpívá se Píseň o štěstí a neštěstí (na jméno urozeného pana Štěpána Vratislava z Mitrovic) podobně zvanou melodií. Počáteční slova Žel se polské příhody ukazují na velikou podobu textu s písní Kunwaldského Žel se bohu polské škody. Melodie však nemá ani stopy shodnosti. Je daleko střízlivějším, rhytmicky chudším popěvkem tóniny aiolské:

Snad je to česká píseň, zcela rozdílná od moravské, jednající o stejné polské příhodě pana vévody Mačká.