Zněl doslova: Veliký hluk po celých Cechách udělá mašina, kterouž luty dny náš kr.gan, znamenitý Strouhálek zhotovil. Jesti to nástroj k očišťování českých nečeskými žvanci zaneřáděných jazyků. Zhotovení jeho dalo mu velikého hlavy lámání a měl s ním také znamenité výlohy. Neboť chtěje neřesti, kteréž nu jazyku českém z mnohé strany víznou, důkladně vyzkoumati, musel si opatřiti přerozličných jazyků — na př. jazejček městské jemnostpaničky, kteráž od milého rána až do Boží noci přes její kuchlmení z lontu šimfuje — jazejček mladého študenta, kterýž třikráte reparirovaný prifunk z naturkšichte dělal — jazejček zvandro-valého řemeslníka, kterýž v auslontě mnoho erfárunku samloval a teď ví, co je za untršil mezi loncmonem a auslendrem a že není orbait jako orbait — jazejček obratné panské a kuchařky, kteréž vědí, co amúry aneb bekonlšofty za šprunky dělají. Z toho ze všeho může i slepý viděti, jakých obtížností a outrat náš horlivý pan Strouhálek měl nežli tuto mašinu pro Čechy a Češky dokonal, o lámání hlavy a jiném ť la trmácení ani nemluvíme. Zato však může se zajisté také hojné odměny nadíti. Čechové jsou vždy uznalí a nenechají důmyslného umělce, svého krajana, v bryndě; zvláítě když povážejí, jak užitečnou, potřebnou, dávno žádanou a hledanou mašinu jim vynašel. Cech nepotřebuje teď ani českých škol, ani gramatiky, ani žádné na jazyk svůj pozornosti. Teď si jen hezky a pohodlně Strouhálkovu mašinku pod jazyk přiváže a bude mluvili tak čistě a rozkošně, jako sám učitel jazyka českého, kterýž jinak nyní k svému žáku nepromluví, nežli: Daj pozor, čtou, vypracujou tuhle úlohu! Dle nejnovějšího sečtení máme v pouhých cechách přes 3 miliony Čechů česky aneb alespoň zdánlivě česky mluvících, Moravu a Slovensko s ostatními miliony ani nepočítáme. Nechceme nikomu do svědomí sahati, ale bez přepínání myslíme, že by z celého toho počtu ani jediné nuly sraziti nemusel, kdyby měl svou mašinou všechny zásobiti, kdož by jí potřebovali — a takž tedy pan Strouhálek může každým způsobem hojného odbytu se nadíti a hned na tomhle našem českém bále obchody pře-znamenité začíti a další objednávky zde přijímati a míry na mašinky si bráti.

Přítel prof. Josef Kubín poslal Českému Lidu náčrtky studujícího realky v Českých Budějovicích, Jana Vaněčka, věrně napodobené kresličské zábavky ze psaných modliteb, které patřily roku 1797 Anně Fišerové z Vodňan. O dovedném kresliči (patrně byl to učitel nebo malíř) nic se nedočítám. Znázornil tu zvířata jedním tahem, dosti zdařile vystihuje ráz a vlastnosti jednotlivých zvířat: Labuť, páv, ostříž, havran, tetřev, bažant, skřivan, liška, zajíc.