měl, nevydával by jich v takové bídy, potupy a těžkosti, ale že vydává, že souženo býti má, že tedy jich nemiluje. Jakýchž útržek mnozí z nás v tomto našem křižování od jesuitů, mnichů, soldátů a jiných nástrojův ďáblových, otroků a náhončí Antikristových dosti máme, mnozí se nad tím mdlou vírou a skormouceným svědomím nemálo vrtkají, nejedíii i přemoženi jsouce porušeným soudem těla se zhoršují a již i o pravdě pravého náboženství i o milosti Božské pochybují, k Antikristu přistupují a reptají, žeť nemohou tohoto náboženství za pravé míti, ani místa dáti, aby nás Bůh již miloval, když tak zlým lidem nás podmaňuje, tak nás loupiti, ubírati, z vlasti vyháněti a tak dlouho bědovati dal, že žádná sekta zlá, ani žádný národ nás bídnější není. A jaké je to milování, když má tak bídně s námi býti? Jak se věčnému životu při tom těšiti, kdež časného nelze pohodlného míti ? Pročež pro časné pohodlí se jinam obracejí . . .« 160)

Podobně dorážel na Trojana Benešovského mnich ve Vimperku151). Celý svět, vykládal, pomáhá císaři: Španělové, Gallové, Italové, Poláci, Bavoři a jiní se ještě připojí. Ferdinand, ferri dynamis = síla železa, zvítězila na Bílé Hoře a bude vítěziti i dále. Bedřichovi nepomohl v praničem jeho britský tchán a nepomůže mu ani říše. Bethlen Gabor uzavřel s císařem mír a opatrné Holandsko poskytne jen pranepatrnou pomoc: není tu ubožák = vystěhovalec přímo k smíchu se svým odporem, uváží-li jen trochu nevyčerpatelnou pomoc španělskou? Ale Trojan se nepoddal: Bůh zvítězil, namítal, nikoli císař; Bůh nás pokořil, .... Za naše hříchy a viny jsme trestáni . . . však přejde zas jeho hněv, vysvitne slunko jasné a ozáří Bohem chráněného Bedřicha. Neboť non in multitudine gentis est victoria, sed de coelo venit, káže sympathický autor tak zvaného Husitského Zvonu.162) Vítězství neodvisí od veliké moci, ale od spravedlivé věci, jíž Bůh přeje a jíž požehná. I Husitů bylo málo, ale Bůh pomohl jim pokořiti síln nepřátel jejich.

Na českém bále r. 1842 rozdával se lístek se štiplavým výsměchem těm, kdož nešvarně česky hovořili smíšeninou zkomolených slov německých. Lístek ten v rozmanité úpravě potom tehdejší časopisy české otiskovaly.