protestanta. — Rychtářovi panství Litomyšle v Širokým Dole! Poněvadž dle udání Sebranického pana faráře se ve vaší obci jistý Matěj Břen protestantského náboženství a pokoutní učitel vynachází, který mládež na sebe vábí a nedovoleně cvičí, tak nejenom všem rodičům jménem ouřadu ostře a pod trestem zapovíte dítky k němu do cvičení odesílali, nýbrž taky toho pokoutního učitele budoucí sobotu pod vlastním zodpovídáním sem na kancelář přivedete. V zámku Litomyšlskérn dne 25. dubna 1809.

Farář P. Igaác Tichý stěžoval si, že onen domkář Matěj Břen i děti katolických rodičů k sobě láká a tyto skutečně k němu na cvičení chodí. Sám rychtář posílal k němu své děti. Proto vrchní dne 24. května poslal mu nové nařízení, aby onoho učitele konečně na kancelář přivedl a »kdyby dobrovolně jíti nechtěl, v poutech, an sice sám skrze vaši nepřičindlivost trestán budete.«

1811. d. 4. října. Jan Egrman, učitel v Osiku, žádá okresního školního dozorce za přímluvu, aby mu při škole'vykázána byla místnost, kam by si uložiti mohl zásobu na zimu, hlavně zemčata. — Důstojně velebný jemnostpane! S nejhlubší pokorou a poníženou žádostí k nim se uchyluju a k jejich otcovským nohám padám, slzavýma otčima prosím, by mou poníženou žádost od jejich důstojné velebnosti neodvrhli. Poněvač nic pro mé obživení i s mou manželkou nemám jedině to jabko zemský a tu řepu, to jest má celá zásobnost na celý rok, a nemůžu si to vyžádat, bych pro to nějakou schránku obdržel, nýbrž v síni to až dosavad mít musím, pročež v té veliké ouskosti k nim důstojně velebný jemnostpane jakož k ochránci a zástupci mému silnou nadějí se utíkám s ponížeností žádajíce, by mně tu milost proukázali s jejich přímluvou u slavnýho ouřadu, by mně nějakou schránku pro mé japka obec vystavěla neb zaopatřila. Jejich důstojně velebný jemnostpane! Příznivost, kterou sem již mnohokráte zakusil, naději mou kojí a sílí, že i potenkráte od nich má ponížená prozba laskavě vyslyšena bude. Já za tu mně prokázanou milost zavazuju se i s mou manželkou do naši smrti našima nehodnýma modlitbami na ně, důstojně velebný jemnostpane pamatovati. Já zůstávám v nejhlubší pokoře nejponíženější služebník Johan Egrmann učitel.

Okresní školní dozorce P. Antonín Vorel zakročil v této věci u vrchnostenského úřadu a ten nařídil hned rychtáři v Osiku, aby učiteli nějaký sklípek vykázal.

1813 d. 13. února v Nových Hradech. Učitel Jakub Petrů stěžuje si, že přiškolená obec Vysoká nechce mu dávati sobotales. — Slavný ouřade vrchnostenský! Že slavný ouřad vrchnostenský níže podepsaný tímto obtěžovati se opovažuji, příčina toho jest, že obec Vysocká k Novohradské škole přivtělena jest a tamní rodičové také své dítky skutečně do školy sou odesílali, však ale nyní patřící sobotales od nich dosáhnouti nemohu; o který sem již mnohokráte tamního rychtáře Hu-rycha žádal, by tak dobrý byl a mně takový od těch rodičů vyupomínal, což on mně učiniti vždy připovídal. Až nyní se mně vyjádřil, že ten sobotales jiným spůsobem nedosáhnu, pokudž ti lidé k tomu zaplacení ouřadovně přinuceni nebudou. Protož slavný ouřad vrchnostenský pokorně