kapelou, vynikaje svým krojem rázovitým pro dudáky. Jeho obratnost činila jej vždy oblíbenějším. Když roku 1820 Její Veličenstvo císařovna Karolina Augusta na cestě z Prahy do Vídně přes Strakonice jela a v městě tom v poledne obědvala, rozkázal plukovník pluku toho, jenž tehda v blízkém Písku ležel, aby hudební kapela před hostincem se postavila a některé hudební kusy zahrála. Její Veličenstvo apozorovala brzy, že tento zvláštní nástroj z ostatní hudby vyniká. I musel jí dudák ten některé sólové kusy zahrát, načež si jej císařovna představiti dala a jej 20 dukáty obdarovala. Poněvadž také sličný a pěkně rostlý jinoch ten byl a se velmi dobře vyjímal v tomto selském kroji, tedy dal jeho podobiznu plukovník na přání Jejího Veličenstva malovati, kteráž později kamenotiskem rozmnožena byla, podle kteréž také naše dřevorytina vyobrazena jest. Po té z jara r. 1824, když císařský dvůr po nějaký čas v Praze dlel, povolal tehdejší komandující generál v Čechách, hrabě Gyulay celou hudební kapelu tohoto 25. pěšího pluku z Písku do Prahy, kdež tento dudák při všech jejích hudebních produkcích, jmenovitě však v Kanálské zahradě ten největší obdiv vzbuzoval.«

To jest doslovný překlad zprávy z Pražského kalendáře o »Dudákovi«, kterouž však já (praví Fikar), jsa pamětníkem toho a očitým svědkem následovně v mnohém opravuji a v mnohém doplňuji : Nehrála totiž hudební kapela ta s dudákem svým císařovně Auguste Karolíně zde u nás před hostincem, nýbrš před poštou č. 129, kdež se ubytovala a tam také obědvala, neboť dle mé a mých posud žijících současníků paměti členové rakouské císařské dynastie ubytovávali se vždy jen na poště této, kdykoliv skrz Strakonice jeli a tu stanuli. Pošta ta tehda poštmistru Michalu-Čížkovi náležela. Tak císař František I. v roce 1814 na zpáteční cestě z Paříže, korunní princ Ferdinand, později císař, v roce 1822 a opět císař František I. společně s císařem ruským Alexandrem I., jedouce z Vídně na Plzeň, dne 2. ledna 1823 v poledne. Také tomuto císaři k vůli byla sem tato hudební kapela s jejím dudákem z Písku vyslána, která jej zde s jednou zde ležící setninou téhož pluku před poštou v plném lesku očekávala, ale jemu nehrála, poněvadž tehdy veliký mráz byl a on okamžitý její a též i jej očekávající jedné setniny rozchod na našem císaři si vyžádal. Též očekávala oba mocnáře ty náhodou zde přítomná jezdecká společnost, ale i ta se pak ihned vzdálila. Při rozchodu tom zvolal pak šikovatel Josef Knapp, Němec, kterýž se potom v roce 1825 stal knihovním vlastníkem domu č. 52, celý již zkřehlý: »Sakrment, smrslý jak pes« a spěchal s ostatním mužstvem do kasáren. Také v kalendáři tom uvedeno není, který malíř podobiznu dudáka toho pro císařovnu maloval, pročež doplňuju mezeru tu, že podobiznu tu maloval, jak současníkům posud žijícím dobře známo, tehdy zdejší akademický malíř pan Antonín Zellerin, a že jí pak k přání císařovny za ní do Budějovic zaslal. Ona první pro císařovnu malovaná podobizna dudáka toho ve dvorní obrazárně ve Vídni posud se nalézá.

Nyní pak doplňuji já (Fikar) jsa toho pamětníkem a očitým svědkem další mně známé historické podrobnosti o dudákovi tom. Jak v našem