major zdejší rodák Schmied na odpočinku v domě č. 113. Tento prapor střílel do terče po dlouhá léta pod »Káním vrchem «a později v »Průhonu« nad Blatským rybníkem. Skladiště prachu míval vždy v Schidingerově kapličce u sv. Jana Nepomuckého, která posud stojí a v níž opět socha sv. Jana Nepomuckého se nalézá.

Sem do Strakonic přicházela však vždy každého roku >na podzim ještě jedna divise pluku z Písku s celou hudební kapelou a někdy i s kapelníkem k manévrům, které se vždy za zámkem nebo na jiných polích k tomu hodících odbývaly a jen několik málo dnů trvaly. Hudební kapela provázela vždy k manévrům těm vojsko to a odtud zpět hrajíc při tom pochody. Kromě toho hrávala též hudba ta na náměstí před bytem majorovým nebo plukovníkovým a před shromážděným u něho důstoj-nickým sborem rozličné kusy, k čemuž ?e vždy dostavilo mnoho posluchačův. Jaký však nával občanstva byl tenkráte, když při ní zde ponejprv v onom roce 1820 dne 17. června dudák tento v svém malebném kroji na ty své dosud nikdy nevídané dudy spoluúčinkoval, nelze ani popsati. Každý totiž chtěl jen dudáka toho tváří v tvář viděli a jej hráli slyšeti a zároveň kluci jen jemu noty držeti chtěli. Byla to však vskutku také zvláštní podívaná na dudáka toho v jeho malebném kroji mezi ostatními hudebníky stojícího, od kterých se tak nápadně, ano tak křiklavě krojem svým lišil. Mělit totiž tehda tito docela jen bílý vojenský stejnokroj na sobě, čáky na hlavách a po straně poboční zbraň, kdežto on jediný mezi nimi v tom svém zde již v předu popsaném malebném kroji bez poboční zbraně na místě ní se svými dudami tak nápadně se vyjímal. Jaký tedy div, že veškeré občanstvo pouze jen na jeho dudy a na něj své zraky upíralo, a že pak následkem toho, ale teprve až při těchto pozdějších hrách zde na náměstí dudák tento, cítě se býti uhranutým, několikráte mezi hrou tou omdléval, tak že do průjezdu domu toho, před kterým se hrálo, odveden a tam vodou omýván býti musil, načež pak když se zotavil, zase dále spolupůsobil.

Uhranutí tomu i mnozí z občanstva věřili, nikoli však soudruhové dudáka toho. Ti totiž tvrdili, ovšem z pouhé jen závisti, že tak všeobecně obdivován jest, že prý se jen tak mazlí, a že kdyby prý se mu jich jen tak několik .. . pohybujíce při tom velmi srozumitelně pravou rukou, doijsta že prý by vícekráte neomdléval. Ostatně, ať již bylo omdlévání tohoto dudáka jakéhokoli způsobu, tolik se mně i jiným divákům přece zdálo, že jsme jej při tom vždy velmi zblednouti viděli, což se jinak simulovati, nedá. Potud moje jako pamětníka a očitého svědka upomínky a historické podrobnosti o dudákovi tom sahají, kterýmiž zároveň i důkaz podán, že jsme jej zde ve Strakonicích my současníci viděli nejen tehdy dne 17. června 1820 císařovně Karolíně před poštou hrajícího, nýbrž ještě i jindy vícekráte s touto kapelou na ty jeho dudy hráti viděli a slyšeli atak v něm i toho našeho staroslavného »Dudáka Švandu« znázorněného spatřovali.

Přípisem správní komise pluk. velitelství daným v Losonzi dne 19. června 1885 č. 341, kamž také první žádost moje podle přípisu toho-