chvíli dorazil ten starší šťastně domů, ale ten mladší upadl s koněm a kůň i on, oba se zabili. Udělali prý mu to hejkalovo za to, že hejkal, staršímu však neublížili, protože jich nechal na pokoji.

Jednou šel sedlák Vrána se ženou a s dítětem z Velké Čermné do Zhoře. Byla v Černíne pouť a proto se tam trochu déle zdrželi. Když přišli do lesa, vzpomněli si na hejkaly a zahejkali. Ale sotva jen jednou zahejkli, už byli za nimi hejkalové. Rodiče dali se na útěk a utíkali, jak jen mohli. A hejkalové pořád a pořád za nimi. Konečně přiběhli, zpoceni a umdleni, k chalupě, otevřeli ji, skočili do ní a rychle za sebou zastrčili závoru. Hejkalové ještě jednou zahejkli a pak se ztratili. Sedlák se selkou si oddechli, že tak šťastně hejkalům vyvázli. Ale mýlili se. Když ráno vstali a vyšli na dvůr, podivili se. Všecky vozy, kde jaký byl, byly převráceny a kola roztlučena. Udělali jim to hejkalové za jejich hejkání.

Parkos z Borovan byl jednou na houbách a uslyšel hejkaly pojednou hejkat. Dal se jim do smíchu a poškleboval se po nich. Ale zle za to pochodil. Najednou strhla se děsná vichřice, která až stromy porážela a než se Parkos nadál, už ho sebrala a zanesía přes Rataje až do Lhoty, kde ho na návsi zanechala. Když se Parkos vzpamatoval, zaslechl pustý smích a protivné hejkání. Byli to hejkalové, kteří ho sem zanesli a se rmi vysmáli.

Jednou na sv. Petra a Pavla šly děti z Borovan u Bechyně na jahody. Když přišly do lesa, uslyšely najednou také hejkání. Byly tiše, ale bály se. Myslily si, že že to brzy přejde. Ale nepřešlo to, nýbrž bylo větší s větší a brzy strhl se také veliký vítr a ozýval se štěkot psů, jakoby naháňka byla. Nyní teprve daly se děti na útěk; starší vzaly menší, které plakaly, na záda a uháněly co mohly k Borovanům. Stará panímáma Šibalová ze mlýna Borovanského o tom často a dlouho, i když byla vdána, vypravovala.

Nejvíce pronásledovali hejkalové robotníky, když musili od časného rána až pozdě do večera odvážeti dříví z lesů pro milostivou vrchnost. V Malé i Velké Losenici u Něm. Brodu vypravují si sedláci podnes, co jako robotníei od hejkalů v prvních dobách zakoušeli. Ale později, když seznali, že každý, kdo se jim neozve, má od nich pokoj, nechali jich s pokojem, neozývali se jim a ti jich také nepronásledovali. A víte, co zavdalo příčinu k pověstem o hejkalíeh? Nic — než výrové. Kdo je slyšel v temné noci hejkat a houkat, přisvědčí mi.

Těžký úkol vzalo na sebe r. 1903 městské průmyslové museum Královéhradecké ; péči o udržení a zvelebení domácího paličkování krajek v okresích Žambereckém a Rychnovském n. Kn. Nejednalo se jen o zdařilou podpůrnou akci p. místodrž. rady K. Vojáčka, okr. hejtmana v Žam~