Hrvát miluje stravu silnou, výživnou. Rozmanitá jídla vařená nebo pečená z domácí mouky pšeničné, bílé fasule (fržonj), bílá čočka (Ijeéa), sladké klasy kukuřicové, prosná a ječmenná kaša (jarčerm kaša), pak maso (mjeso, aspoň v neděli musí býti, na př. v Gutfjeldě na každém stole), sýr, vejce (jaje), mléko, chléb, vše to střídá se na stole Hrvátů, rádo se jí, jen voda, časem dosti špatná, nechutná, a Hrvát o ni nestojí, když mu »z gora zvira grozda med« (grozd = hrozen), z něhož »vince slabé jači, tužno srče vrači«. (»Hrvatska pjesmarica« od Klaiče.)

Vařená jídla moučná většinou stejná jsou jako u Čechů. Jména mají svá, domácí. Jen »taške, buhtice, drobce a nuke« znějí jako naše tašky, buchty, drobečky a noky. Ostatní jmenují se jinak. Nudlím říkají »rizanzi« (slovácké: řezahce), knedle slují fajnki (jedna »fanjak«), knedle nadívané

Pogled na dvoř hiže Jaková Siča v Gutfjeldě č. 36. Trjetna. V levo: komory a stáje, V rohu (nugli*) studně. V právo : obydlí s »vijamom« a vedle něho vrata průjezdní. Fotografoval farář Al. Malec.

povidlím nebo Ivarohem jmenují se »piruhi« (piruhi s lekvarom nebo sirjenjem), švestkové knedlíky, horácké šišky slují »makaruni«, německé »Sterz« j=ou »žganei«, jež Hrvátka popisujíc, takto ústy připravovala: »Kuhaju se krumpíři (krurnpiri = brambory; vaří se brambory), na uka-hane sipe se muka, a s vrljaěu se to zamiša; kad je to dobro zamišano, da se to žlizom na kastrol, s grisom posiplje, s mašcú usmasti a ur se to more jist.« — Jindy slyďef jsem děti volati: »mája, kuhajte stijepkove žgance« (vařte podmáslové žgance); ty vaří se tak, že na zadělání těsta vezmou se stijepke, podmáslí. Jiné oblíbené jídlo jsou »nugilanci«; mouka promíchá se sirjenjem (tvaroh) nebo jertepli, těsto se rozválí, rozkrájí na samé malé, podlouhlé tabulky, jež někdy také rukama svinují v podlouhlé, kulaté smotky, velké asi jako malíček na ruce, a pak vaří. Na »krpičke« dělá se těsto jako na nudle, jen že místo řezání nožem, zvláštním »žel-