jevcom« (želízko) kříž na kříž se rozkrajuje. »Štipanci« sluje jídlo, když těsto prostě prsty uštipují a dávají vařiti.

Českým koláčům kulatým říkají >fljekini« (vdolky, flekinee), čtverhranným »buhte«, a pekou je v troubě na »pekvi« (na plechu s vysokým okrajem); na »plehi« jiném, s okrajem jen ze tří stran a nizounkým pekou v »peci« (v pekárni) »štruce« »k žjetvi pro žnjače« (velké koláče ku žním pro žence); upečené stranou bez okraje sesypují. Buhta (něm. Kuglupf) sluje »furma«, koblih »frita«.

Málo. již je těch pamětníků učitelů, kteří měli stravu »po střídě« a vybírali sobotáles, málo těch, kteří hudbou při svatbách, posvíceních a poutích si musili zvětšovati nepatrný výdělek, jsouce stále více váženi a vyhledáváni jako muzikanti a kantoři než jako učitelé. Ale žijí dosud pensisté, kteří, nastoupivše úřad v letech 50. a 60. minulého století, znají z vlastní zkušenosti útrapy tehdejších vychovavatelů útlé mládeže a v podzimku žití oněch dob vzpomínají; vypravují-li o nich v rodině neb společnosti, mají vždy vděčné posluchačstvo, které s podivením naslouchá nejen líčení tehdejšího nikterak závidění hodného života učitelského, ale i způsobu, jakým se učitelové k povolání svému připravovali.

Za svých studentských let v Domažlicích poznal jsem též jednoho z těchto učitelů-veteránů. Byl to Jan Bittner, učitel tamější měšťanské školy ve výslužbě. Vidím jej ještě dnes po letech živě před sebou: stařec už tehdy více než osmdesátiletý, prostřední rovné postavy, tváře bezvousé a skoro i bez vrásků; pěkně modré oči prozrazovaly dobrotu srdce; chůze jeho byla přes vysoké stáří vzpřímená, rychlá. Výrazný obličej jevil čilost ducha a bystrost mysli, o níž svědčí i to, že jako pensista zastával úřad pokladníka okresní záložny. Rád s každým se pozastavil, pochválil počasí neb posteskl na ně, vyptal na zdraví, na některého známého a podobně. Zvláště rád si zastavoval malé děti a vyzvídal, čí jsou, jak se jmenují a zda jsou ve škole hodný a pilný, pochválil, že jsou hezké a obdařil krejcárkem. U vysokém věku, když mu už klid a spokojenost z životního úkolu dobře a svědomitě vykonaného zpříjemňovaly dny stáří, zalétal duchem často v mladá léta a váže z bohaté studnice vzpomínek vypravoval dětem a vnučkám o svých rodičích., studiích, zkouškách, životě učitelském a dřívějších poměrech vůbec. Zemřel r. ] 902 v staří 90 let. Aby potomci jeho nezapomínali, jak se bil životem, aby četnou rodinu řádně a dobře opatřil, vylíčil několik let před tím v stručných zápiskách celý svůj život.

Mám po ruce zápisky, některá vysvědčení i jiné listiny tohoto zvěčnělého učitele. Uveřejňuji je, jelikož jsou z několika stránek zajímavé ; jest to 6 listů 4° formátu hustě popsaných ležatým, úhledným písmem, které