str. 438
nohu a pod.), z toho pak svíce se ulejou a ty hoří za, toho člověka ku cti a chvále Boží a s prosbou za uzdravení. 0 těchto obětinách podal výklad Dr. G. Zíbrt v knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských.
Zvláštní obyčej na Sv. Hoře zachovávají poutníci z jednoho pro-cessí. Dívky na znamení kajícnosti mají kající šat, vlasy rozpuštěné a na hlavě voskové korunky. Každá má malou hůlčičku, zvanou »pokora<. Když se přiblížily ke vchodu portálu, hůlku oběma rukama drží na šíji (což znamená, že nesou jho Kristovo). Korunky pak obětují Panně Marii.
Od dávna bývalo srdečné setkání se poutníků ze 2'bráka u Hořovic s poutníky německými ze Žatce na sv. Hoře. Kteří zde byli dříve, šli přicházejícím vstříc. Družičky v obojím processí nesly své sošky a když se setkaly, políbily se, aniž sobě rozuměly a sošky si vyměnily.
O žatvě rozléhaly se na polích našich písně, z nichž nejedná vyznívala ve vzpomínku nábožnou. Tak na Práchefisku o žatvě na poli dvě žnečky povstaly od své práce a zakrývajíce sobě obličej hrstí obilí, »hlásaly« krátkou písničkou :
My máme pána mladýho,
mladýho,
u Voseka mají starý ho;
tot nám ho dal Pán Bůh sám,
Pán Bůh sám,
Panenka Maria, svatej Jan,
|
Leckde, nežli počnou rozhazovati žito, říkávají: »S Pánem Bohem, aby bylo sporo, jako Pána Ježíše slovo.«
Když len vytrhávají, poslední vlákna zaplétají a nechávají na poli, říkajíce, že pletou Parmě Marii copánek. Česajíce borůvky, první házejí za sebe Panně Marii na růženeček. Borůvky ty se nesmějí počítati.
Když obilí bylo ochráněno a mělo se do stodoly svážeti, šla hospodyně, stodolu křižovala a vykropovala svěcenou vodou a kočičkami od Květné neděle, modlíc se při torn třikrát Otčenáš a Zdrávas na odvrácení všeho zlého, neštěstí, zvláště pak ohně. Zpívávala si při tom i kostelní písničku: »Zachraň obilíčko, Kristova Matičko . . .«
Mezi tím přijel první vůz s obilím. Roubíky, jimiž se obilí vázalo, zvláště ty, které určeny k obžinkám, byly zdobeny křížky. (Č. 14.) Před vraty hospodář zastavil a dobytek odvázal. První vůz musili sami domácí do stodoly vtlačit, aby byly snopy kladnější. Když byl vůz již na mlátě, ptal se hospodář, nezapomněla-li se hospodyně modlit a obvyklé ceremonie vykonat. Zapomenula-li, čekali všichni ten rok neštěstí (oheň a pod.) Vykonala-li hospodyně vše řádně, obešli všichni vůz a zpívali ještě jednou: »Zachraň obilíčko, Kristova Matičko...« Pak složili snopy do parně (pírně, t. j. příhrady v stodole).
Leckde po sklizni na poli říkávali také : »Zaplať ti Pán Bůh, poli !
|
