Č. 11. Pomlázka. Kresba J. Kostěnce. Světozor 1868.

Dívčino vidění o sv. Janě Křtiteli. Jak mnohá — snad každá — dívka v městě i ve vsi dověděla by se ráda, vdá-li se brzy, a který muž bude asi jejím? Ale která pak dívka v městě ví, jak by se to dověděla? Málokterá, snad žádná, za to však na vsi znají snad všecka děvčata veliké toto tajemství a povědí je i těm, která ho posud neznají. Aby však i naše městské krásky do. tohoto tajemství byly zasvěceny, prozradím jim je a to rád a napíši jim tuto recept. Ten večer před sv. Janem Křtitelem ať natrhají si devatero kvítí, ale když ho jdou trhati, ať nemluví, se nesmějí a neohlížejí. A toto devatero kvítí jest: 1. sv.-janský květ (kopretina), .2.. růže, třeba ze šípku, 3. uzené maso (smolnička), 4. chrpa, 5. rozchodníček, 6. čičmudíček. (tučmužík), 7. mateří douška, 7. fialy (polní macošky), 9. zvonky. Když si toto devatero kvítí byly natrhaly, ať jdou opět zticha, nemluvíce, nesmějíce a neohlížejíce se, domů