str. 447
K tomu věneček zelený, Zlatem stříbrem protkávaný, Na který patří srdce mé, Vím, že nebude zmejlené, O zelený nemnoho dbám,
Neb ho sobe sám udělám, Stříbrný přijímám radče, Až mé srdce ve mně skáCe. Vívat páni muzikanti. Konec.
|
NB. Jedenkaždý, kdo na svadby zváni potřebovati se dá, má pilný pozor dáti, aby osobám mužského pohlaví, které zůve, podlé stavu jejích tytulíroval, a kde jest N. položeno, netoliko hostí, ale i ženicha nevěsty jmenoval: Slovutné, a mnoho vzáctné poctivosti pane N. N. aneb paní N. N. že tento příchod a žádost naší v dobré obrátíte, za to uctivě žádáme.
Na předním místě vzkazují pani rodičové, tolikéž i pán ženich s svou nejmilejší nevěstou dobrý, a šťastný den pověditi; přitom pánu, tolikéž paní i panně dceři, štěstí zdrávi, hojného Božího Požehnání, a všech spasitedlných .věci podle duše i těla za prodloužená léta na Všemohoucím Pánu Bohu upřímně vinšují.
Dáleji toho před pánem tejná nečiníce, že z vnuknutí Pána Boha Všemohoucího, poctivý mládenec N. (neb vdovec N.) umínil v stav svatého manželstva, s poctivou Pannou N. (neb vdovou N.) dcerou vlastní slovutného muže pána N. N. souseda zdejšího vstoupiti: I uznávajíce to ti noví manželé, že takový poctivý sňatek svadební bez dobrých a poctivých lidí obojího pohlaví nemůže, oblíbili sobě vzáctnou osobu pána, spolu s nejmilejší paní manželkou, s pannou dcerou, aneb s kýmby se koliv z příbytku laskavého pana líbilo, a sice nejprve k vyslyšení smluv sva-debních, též také do chrámu Páně svatého N. N. ku potvrzení jich manželském dne N. N. v hodinu N. N. ranní (neb nešporní) doprovoditi, po potvrzení pak jich, s jinšíma páni a přátely do příbytku pána N. N. práci vážiti, a tu počestnou kolaci, čim je Pán Bůh naděliti ráčil, že budou společně laskavě požívati, žádají. Naproti čemuž ti noví manželé, tolikéž páni rodičové, zakazují se vším dobrým, nebudou-li moci službami svými, aspoň pokornými Modlitbami odsluhovati. My pak dožádaní služebníci v té důvěrnosti jsme, že žádost pána ženicha, tolikéž i naše od pána skutkem naplněna bude.
Bedřich Batha:
Císař Josef II. v podání lidu.
Podle vypravování 881eté stařenky, Anny Šešinové.
Císař Josef byl moc milostivej panovník a velkou lásku měl k chudému lidu, zvlášť k selskému. Von přej často po svý zemi v přestrojení za chudého člověka cestoval a lidi, nejvíc pány, zkoušel. — A jednou se mu přihodilo, že byl za svou dobrotu taky na robotě zle odměněn. Tak šel někudy po cestě v převlečení a potkal voráče s potahem. Idá se s ním do řeči a ten povídá, že jede na robotu a že už
|