je pozdě, »Ale jdi, to snad ne,« povídá císař Josef, »no, ukaž, pojedu za tebe.« Vzal vod něj potah, voráč mu ho rád pučil a jel. Jak dojížděl na panský pole, tu se panskej šafář zhurta na něj vosopil, co jede tak pozdě. »No, no,« zarazí se císař, i rozepjal honem svrchní kabát a dal se šafářovi poznat. Tomu, to se ví, naskočila hned husí kůže po zádech, paď před ním na kolena a prosil za odpuštění. A Josef mu to ve svý dobrotě vodpustil. A brzy na to ulevil robotu.

Pro tu svou velkou lásku k chudému lidu přišel taky k zahubení. To bylo tak: Von taky knězům tuze nepřál a mnohou újmu jim činil, protože měli tehda velkou moc. Tu oni jsou ho pozvali do Říma k papeži a jak tam přijel, hned ho zavřeli do jedneho pokoje a víckrát žádného cizího k němu nepustili. A ve Vídni jsou mu pak slavnej funus vystrojili a rekviem po celý zemi za něj sloužili, jako by byl mrtev. Ale chudej lid dobře věděl, že jeho miláček a dobrodinec neumřel, že je živ, ale že ho skovávají.

A tak se jednou stalo, že tam v Římě na zámku něco spravovali. A tu jeden zámečnickej tovaryš pracoval sám blízko toho pokoje, kde byl císař Josef zavřenej, a ten jak někoho slyšel, tak dycky klepal. I bylo tomu tovaryši divný, co je ten pokoj tak zavřenej, zámky uměl vodmykat, tak ty dvéře vodemlť. I uviděl tam císaře Josefa a ten mu dal psaní, aby ho dones' do jeho císařství ke dvoru. Ale to už nebyl císařem syn jeho František, to panoval už vnuk Josefa, Ferdinand.

Ten tovaryš mu psaní vopravdu vodevzdal. A císař Ferdinand se sebral a jel do Říma k papeži jako na návštěvu. A tu jako že si chce prohlídnout zámek papežů. A když ho tak papež prováděl po těch pokojích, tu jsou přišli také k tomu pokoji, co tam byl zavřenej jeho dědeček. Ale ten pokoj nechtěli votevřít ... A chudej lid dlouho potom eště věřil, že císař Josef neumřel, a že se do svý země vrátí. A to už by mu bylo bejvalo skoro sto let.

Podřipský Musejník, Ročenka podřipského Musea v Roudnici n. L. Ročník IV. rok 1907—1909 uspořádal pečlivě a pěkně redaktor odborný učitel Frant. Kučera. Obsah jest bohatý a podává jasný obraz o kulturním vývoji města Eoudnice naď Labem i přispívá řadou zajímavých studií a článků k osvětlení minulosti Roudnice. Obsahuje : Jindř. Michálek, Zprávy o Roudnici ve století XVIII. Frant. Kučera, Památky cechu ševcovského v Roudnici (dokončení). Jindř. Michálek, Památky cechu mlynářského v Roudnici (část prvá). Prof. K. Rozum, Zvyky lidové. Mis-