seříznutá čáka, s připnutým týlem, který zastírá obličej. Na sobě má košili a na rukou navlečené bílé kapsáře. V pravé ruce drží koště polepené bílým papírem a levou občas vyndává z uzlíčku nějakou cukrovinku.. Známo jest mi, že Ambrož posud se objevuje kolem Kolína, v Sucb-dolu, v Čouši u Mostu; náš Ambrož je z Nových Dvorů. Srv. Podřipský Musejník IV. 1907—1909, Roudnice n. L., 1910, str. 24.

Ještě na sklonku XVII. století probíhalo a prohánělo se po Čechách našich velké množství vlků, snad větší ještě, než bývalo před tím, jelikož lidstva za války 301eté ubylo a tudíž větší část pozemků, ostávajíc ladem, přeměňovala se v lesy pusté, v nichž nikdo mimo lesníky panské dravců těch nehubil. Tak bylo i na Bechyňsku. Vrchnost vidouc, že vlci čím dále tím více se množí a že stávají se nejen zvířatům domácím, jelikož do dvorů v zimě zabíhali a oyce hubili, ale i lidem nebezpečnými, • ustanovila, že zakoupí a vydržovati bude na panství veškerém chrty, kteří by vlky pronásledovali a hubili. Jelikož vyživování těchto chrtů vyžadovalo velkých obětí, nařídila vrchnost, že každý sedlák musí sypati po žních na vydržování chrtů měřici a půlláník půl měřice ovsa jako daň každoroční.

Tato daň jmenovala se psí daň a odváděla se vždy na podzim. Den k odvádění jejímu určil vždy rychtář, zajisté že v souhlasu s milostivou vrchností. A v určitý den sjely se vozy selské na návsi a každý usedlý přinášel na svých bedrech »psí daň«. Tak dělo se pravidelně po celém velikém panství Bechyň ském až do r. 1850, kdy takové a podobné dávky byly zrušeny a vykoupeny. Jenom obec Ratajská, dvě hodiny jižně od Bechyně vzdálená, vzepřela se kdysi odvádění této daně, nepochybně proto, jelikož vlků žádných po kraji dávno již neběhalo a psí daň byla toliko privilegovaným břemenem.

Jednoho dne, když totiž sedláci s vozy na náves již přijeli, aby od ostatních sousedů svých oves přijímali, počal prý jeden »písmák« Ratajský sedlákům vykládati, že zbytečně daň tu platí, že jsou otroky dobrovolnými a že by už toho mohli jednou nechati. >Kde jsou ti vlci, co vás a vaše stádo hubí? Na zámku, vezte si jim tam oves, aby měli ještě více, vezte, já však nepojedu a vy také nesmíte!« A jak to řekl, sebral každému bič, práskl do svých koní a zajel do svého dvora. A za ním odjeli ostatní domů, ač rychtář snažně prosil, aby toho nečinili. A od těch dob neodváděli Ratajští nikdy více psí daně a na zámku také jí na nich nežádali, a když přišel výkaz — platili opět všecky daně výkupné ze psí daně, vyjímaje Rataje. Na ně nikdo nevzpomněl a také na nich nikdo ničeho nežádal.