Úmluva o studni pod Bukovou r. 1756.

Podávám opis smlouvy mezi svobodníkem Martinem Lejčkou z Bukové a mezi obcí a vrchností Pravonínskou na Vlašimsku. Je zajímavá úzkostlivou obšírností u vypočítávání možných případů a jich řešení. Nyní je majitelem originálu po vymření rodu Lejčkova p. Vrána, majitel téže usedlosti. Listina je poškozená a nečitelná:

»Dnes nížepsaného datum a léta ratificací král. ouřadu fiskálního vrchnosti Pravonínské mezi ouřadem a král. svobodníkem Martinem Lejčkem následovní interims obnovený v příčině položení vodních trub k vedení vody do Pravonína ze studánky pod Bukovským vrchem, na gruntě jmeno-vanýho Martina Lejčky ležící, učiněno, a to sice: Poněvadž nynější Pravo-nínská vrchnost v nedostatku vody za užitečné a prospěšné uznala, aby ta voda, která od starodávna ze studánky pod Bukovským vrchem ležící, nyní kr. svobodníkovi Martinovi Lejčkovi ze vsi Bukový patřící, do Pravonína vedena byla a teprve před. několika lety vésti se přestala, zase do předešlého stavu způsobu s položením trub přišla: pročež by se to obnovení bez povědomosti držitele gruntu týž studánky nestalo, jest on nadjmenovaný Martin Lejčka do Pravonína povolán, kdež u přítomnosti nížepsaných svědků dle předešlého nadání k vedení vody Pravonínské straně, a totiž důležitý a k dobrému obecnému se schylující potřebě a nedostatku vody nejenom pro sebe, jeho dědice a budoucí držitele toho gruntu právo pro . . .

Předně, že Pravonínská strana beze vší překážky pro položení trub hned od studánky, která na náklad důchodu Pravonínského vyčištěna, pak obroubena, následovně zavřena, a s dvěma klíčema, jenž jeden při kanceláři Pravonínském a druhý u possesora gruntu týž studánky zachován býti má, zaopatřena bude, pořade 489 loket dílky po jeho louce grunty kopati může. Za druhé, že on neb budoucí possesor, kdyby nějaké sucho přijíti a tej louce vláha scházeti měla, na žádný způsob vodu z trub vypouštěti a tudy pak vody turbírovati nebude, ani skrze žádného jiného shrazovati nepřipustí. Za třetí. Nejsouce ještě všechny potřeby ke kladení trub připravené, tak tehdy povoluje držitel gruntu, by ona jakákoliv tráva na týž louce byla, kdykoliv se straně Pravonínské za potřebné uznalo, by se grunty kopaly, však ale se jemu z Pravonína dříve o tom, by sobě trávu odsíci mohl, nejenom povědomost, anobrž aby se jemu žádná škoda na louce nestala, pozor dá, první vykopání půl sudu piva . . ., ale budoucně se trouby přek(ážka? v) tom příběhu se zakazuje, že ... (budoucí) jeho v tom překážky činiti moc míti, aniž více strana Pravonínská povinna nebude se u něj hlásiti aneb zase půl sudu piva též právě z vlastní milosti vrchnosti vůle dáti, přece ale tak pozorovati, aby se jemu na louce škoda nestala. Co se pak za čtvrté zaházení trub dotýče, tak vyšetřit, aby on držitel tý louky skrze nepozornost dělníkův žádnou ujmu netrpěl. A zase za páté dle předešlého způsobu postupuje a ode-