Před zimou byl domek zhruba dostavěn a dlouhých, zimních večerů jsem využil ku přípravám pro dokončení stavby, zejména zřízení štítu. Veljse mně v této příčině posloužil Český Lid z roku 1900, v němž uveřejněny jaou Prouskovy studie o dřevěných našich stavbách. Štít domku jsem vyzdobil dle obrázku otištěného na stránce 450 roč. IX. Č. L.; dle něho namaloval jsem i okřídlí i nápis do kabřince se zněním: »Stavení toto postaveno s Pomocí Boží r. 1909 a nazváno »Libušin«.« Letos na jaře byl štít pobit, zdi ohozeny, fermeží napuštěny a v nich olejovými barvami namalovány trámy s bílými lištami.

Libušin jest zevně 940 m dlouhý, l'9O m široký (výstupek pod štítem měří 2-25 m šíře) a sestává ze dvou uzavíratelných a mezi sebou předsíní spojených místností. T. zv. komora měří uvnitř 2'65 m X l"7^ m, tedy é'6 m2 plochy a 2 10 výšky; otevřená a parapetní zídkou opatřená předsíň měří 3" 15 m X V75 m, tedy 5-5 m3 plochy a 2-10 m výšky a t. zv. světnice (výstupek pod štítem) měří 3-00 m X 2-10 m, tedy 6'3 m2 plochy a 250 m výšky; zdi jsou 0-15 m, v rozích 0'30 m silný. Strop jest jen poválkový, pouze ve světnici prkny klenutý a maltou nahozený. Předsíň vyzdobena jest na zeď namalovaným obrazem jezera Bledskébo a uvnitř Libušina lidovými ornamenty.

Náklad na stavbu Libušina nepřevyšoval 230 K, ač mnohé práce řemeslnické jsem si vykonal sám; jinak by náklad býval o něco vyšší. Koncem dubna letošního roku byl Libušin úplně hotov a 1. května neopomenuli jsme před domek zasaditi »opentlený máj«.

Domek jest zděný a má vzhled venkovské dřevěné chaloupky mezi vysokými stromy ukryté. Líbí se nám v něm velice, trávíme tam celé dny a neradi se pozdě večer loučíme s pohodlně upraveným, venkovským svým zátiším »Libušínem«.

S projevem dokonalé úcty se znamená'

J. Liška, V Jičíně, dne 3. června 1910. ředitel úřad. okres, výboru.

Od Stříteře ke Zhoři býval někdy samý les a v lese tom zdržoval prý se ohnivý muž. Někdy se ukázal jako ohnivý sud, jindy zase jako hořící snop a někdy jako hořící člověk. A když se objevil jako hořící člověk, tu prý zle naříkal a bědoval, až z toho nářku hrůza šla a lidem husí kůže naskakovala. Ký div, že nikdo lesem tím ani jíti nechtěl, že se mu každý raději na kolik honů vyhnul, jen aby toho ohnivého muže nespatřil. Ale jednou šel ze Stříteře ke Zhoři sedlák Louda. Šel dosti pozdě, zdržel se tam se známými hodně dlouho. Noc byla tmavá, na krok nebylo před sebe viděti. Louda ztratil cestu a dostal se do hlubokého