srovnanou s druhým v témž dílu II. 41., který dosud není znám čtenářstvu tohoto sborníku : Kavecan, kavecon et kavacoun, u, m. (it. cavezzone, angl. cavessan, cf. lat. med. capsana) ohlaví na koně, der Kappzaum. Kavecan pro hříbata bývá z provazu, pro dorostlé koně z řemene. L.1) Místo kavaconu neb ohlaví vsadili hejtmany a cis. rychtáře. Com. prot. 255.2) Kavacon někomu na hlavu vložiti, Kappzaum anlegen, bändigen. Kavacoun. Ms. arch. Kost.3) Jungmann neuvádí obou hesel v souvislost; nejspíše ušlo to pozornosti jeho. Nalezl jsem jiný doklad v postille »Berla královská«, kterou vydal Daniel Ignatius Nitsch, jesuita, v Praze r. 1709 : Ach! laskaví křesťané! ihned tedy s námi v dětinství jest zlé: omnia male. Přichází potom pachole k zrostu svému, a jsa již vejstřelek, a jaké tu se rozpustilosti chytá, žádnýho tu kavaconu, žádnýho dvormistr nestačí : musí pružina býti pohotově, když metla nic nesvede. (Díl II. 116.)

@NZ@Směs.

Zvláštní zvyk udržoval se ve druhé polovici věku XVIII. a na začátku věku XIX. Když přicházela macecha do stavení vítala ji nejstarší dcera. Knížka Květný věneček školním dítkám, vydaná v Praze, 1838, podává návod, jak dítě má vítati macechu, kdy vstupuje s tatínkem do domácnosti po obřadech svatebních z kostela:

»Vítám Vás, maminko! O jak sladce zní název ten, jakovýž po tolik let z úst mých nevyšel! Ano tak Vás chci nazývati, co vlastní matku milovati, a ve všem, což s Božím zákonem se srovnává, nedbajíc na svodné řeči lidské, poslušná býti; pak také směle doufati mohu, že Vy též ke mně dobrou matkou se prokážete, co vlastní dceru mne milovati, a radou i činem ke všemu dobrému naváděti budete. Tím Sobě zajisté velikou zásluhu u Boha, a pověst chvalnou u lidí rozšafných zjednáte. Neméně i vlastní matka má Vám někdy v blaženějších krajích vroucí díky vzdá, že jste mne upřímné se ujavši, jak o tělo, tak o duši mou mateřsky pečovala. Sám otec můj tím vřeleji Vás milovati bude, čím živější bude příchylnost Vaše ke mně. Tak buďte k nám, Maminko! uvítána!«

Aby si svatý Duch v podobě holubice mohl kam sednouti. Vyprávěl strýc Jan Kašpar v Radavi.