str. 8
slováckého lidu. Ani úporná choroba, která tak bolestně ochromila činnost ubohého, milého přítele našeho, neúnavného pracovníka, nyní jen pozvolna se zotavujícího z mrtvice, nezabránila, aby ze svých zásob fotografií nevybral krásné ukázky a aby nediktoval přehled, dlouholetým studiem
zosnovaný a nyní konečně zjištěný, krojů lidu slováckého. Tímto přídavkem Klvaňovým nabývá průvodce důležitosti jako monografie vědecká, z níž pokládáme za povinnost uveřejniti, jak stanoví řed. Klvafla hranice a jak cha-rakterisuje ráz krojů slováckých.
Ne méně zajímavým než krajina Mor. Slovenska jest i její lid. Nikde po vlastech českých, ba snad v celém Rakousku nenajde-pozorovatel tak rá-zoVitého lidu a při tom tolik různých typů, jako tady na malém kousku jihovýchodní Moravy. Je tu rázo-vitost všeobecná: tělesná, povahová, co do řeči i co do kroje a nemenši rozmanitost ve všem!
Jsou osady, kde setkáte se s lidmi velkými, štíhlými, s nosy orličími, očima jiskřivýma; jinde zase jest lid menší, zavalitý, s kulatými, dobromyslnými tvářemi. Černý vlas, černé oči, prudký vznětlivý tempe-rament převládají. Prudkost a ohnivost zajisté má původ v dávných dobách, ve víně, jež se druhdy více pívalo než nyní. — Všichni národové víno pijící jsou prudcí, ohniví. Klidného, po hanácku klidného člověka u nás skorém nenajdete! Ani ne poníženého — nežili u nás, jako v Uhrách Slováci v porobě a v ponížení, v chudobě, leda na nejbídnějších kopani-cích Uhersko-Brodska.
Též řeč jest na mor. Slovácku různá, ba každý kraj má svůj zvláštní, často přezajímavý dialekt, na němž učenci dlouho ještě svá studia budou
moci konati, neboť škola jej tu nehubí, nevykořeňuje tak jako na př. na Hané. Není tu místa pouštěti se do podrobností dialektologických. Postačí snad, když uvedeme, že v severo-vých. části říká se na př. chodíja, na západní chodijou, ve středu cho-dijú a na jihu choďá. Na Lhotkách u Strážnice uslyšíte ještě starodávné aoristy, ku příkladu byuach, pásuach (byla jsem, pásla jsem), v Hrozenkově Starém dialekt, který připomíná svým »dz« na uhersko-slovenské nářečí Šáryšské. Také celá řada osad pohraničních ód -Hrozenkova po Radějov u Strážnice nezná hlásky »ř« a Lhotky zmíněné neznají vůbec
