Tento nápěv Lomnického odchyluje se od staršího z XV. věku průchodními notami mezi některými intervaly, takt pátý má dokonce jiný ton. Tyto průchodní tony shodují se v mnohém s průchody v německé písni Ach Elslein, liebes Elslein, jak ji zaznamenává Bohme, Altdeutsches Lieder-buch 1877 (No 24). Tato píseň podobá se věrně naší Eliško milá, srdečná, tony i slova jejich jsou příbuzný. O těchto průchodech cituje již Hostinský výrok Drevesův (Cantiones bohemicae, 1886, str. 37). Dokazuje se jimi starší znění a snad i původ českého nápěvu z XV. století, jenž jest daleko jednodušší. Možná, že tuto píseň Němci od nás přejali a vzhledem k svému jazyku upravili. Podivno je, že průchodní tony u Lomnického opět se většinou shodují se soudobým německým útvarem této melodie. Ovšem česká píseň počíná tento nápěv vždy celým taktem, německá Ach Elslein předesílá typické germánské předtaktí. Lomnický má tóninu dorickou, transponovanou na g,. podobně jako zápisy německé u Bohma.

4. Ta paní Černohorská. Opět dorická a neméně rázovitá píseň. Ačkoliv jest její osmitaktová perioda jednoduchá, přece má zvláštní kouzlo starobylé hudební původnosti a síly. Předvětí končí sedmým stupněm tóniny dorické, vlastně tóninou F-dur. Objem nepřesahuje kvinty.

Počátek textu ukazuje snad na baladický, výpravný zpěv, jemuž by též melodie svým rázem odpovídala. Lomnický podložil zde také podobná slova: »Byl v zemi Brytanské král, měl manželku milou* atd., jež vypravují legendu o svaté panně Voršile.

Všichni milovníci národních písní hořekujeme, jak se ztrácí a kazí píseň lidu československého. Český Lid již v hojných studiích a výstrahách upozornil pérem redaktora i spolupracovníků na smutný tento zjev. Hynou staré písně, a náhrada za ně?! — — Teskno na to vzpomínati ... Z podobné asi nálady tryskla Jindř. Š. Baarovi rozmarná, sa-tyrická povídka fantastická. Vydal Mžikové obrázky (Rada II. Hloží a bodláčí. Knih Dědictví Svatojanského číslo 110.) a ve sbírce té vedle