Především zajímavé jest, že počíná tato melodie předtaktím, což jest značnou výjimkou českých písní. Toto předtaktí vyznačeno v původní notaci pausami zcela přesně. Vzniká tím ovšem deklamační chyba. Na akcent Šimon Lomnický jako všichni jeho současníci se neohlížel, jen na kvantitu slabik vzhledem ke své časoměrné poesii měl větší zřetel. Ve třetím a čtvrtém úryvku (druhý takt) vznikla synkopa opět jen dodržením délky slabiky nového duchovního textu. Jinak jest rhytmická forma této melodie velmi sporá, skládá se ze tří úryvků, předvětí, střední části a závětí, z nichž každý se opakuje. Pokud se tonality týče, buď jest tónina dorická, nebo tónina g moll, poněvadž s^orý objem kvinty nerozhoduje o tom blíže. Na několika tonech popěvku se deklamuje, což činí dojem spíše způsobu říkadla, než vyhraněné písně.

Nápěv tento byl asi své doby hodně oblíbený. Jeho citát vy-skýtá se ještě při písni historické z roku 1604 a 1605 připsané k rukopisu Lázně španělské (str. 451), v knihovně v Goettinkáeh (o této písni viz V. část této studie).

3. Eliško milá, srdečná. Jako doplněk k poznámkám prof. Hostinského (str. 13—14) o této písni jest zde připojena varianta její u Lomnického na text: Ludmila svatá, milá. Hostinský uvádí melodii její ze XV. století. Citát její u Šimona Lomnického v Kancionálu (1595) dosvědčuje, že byla ještě ke konci XVI. století všeobecně známa. Lomnický případně obměnil její patrně milostný text na duchovní slova, na místě roztouženého zbožňování Elišky modlí se k svaté Ludmile. Pro souhlasnou odnotaci s Hostinským bylo užito o stupeň rychlejších not než vykazuje poměr originálu.