z písně zbyl pouze začátek. Pokračování bylo Cistě lidové. Někdy byly přeměněny celé sloky, mající ráz příliš umělý, mluvu šroubovanou. Dle okolností měněno tedy více neb méně. Mnohdy ponechána píseň ve znění původním.

Písně tyto jsou důležitým dokumentem k názoru lidu na básnictví umělé, neboť zajisté vybíráno z literatury jen to, co se s požadavky vniterními krylo. Á zároveň přispívají značnou měrou k posouzení vkusu širších vrstev lidových. Sběratele naše upozorňuji, aby nedali se odraditi těmito písněmi jako známými, právě pro ony změny.

Než povšimněme již sobě, co bylo z literatury umělé přebíráno nejvíce.

Jsou to na předním místě umělé ballady. Tak ku př. známá »Vnislav a Běla« od Šeb. Hněvkovského zlidověla úplně a známa jest po celých Čechách. Gelakovského »Sňatek « (kvete jabloň v sadě) přešel úplně v lidový majetek a četně rozšířeny též ballady Erbenovy Kytice z pověstí národních. Ostatně mnohé z básní našich starších skladatelů přímo byly určeny pro lid. Připomínám Kalinův »Kšaft«, jenž tištěn ve formě jar-marečníeh písniček a jehož bylo za den prodáno mnoho tisíc výtisků. Viz o tom článek Karla Hofa v Koledě z r. 1879. Také Hněvkovský praví

0 svých příspěvcích ke sbírkám Puchmajerovým, že byly nejvíce »v duchu národním« a »že jejich prozpěvování po všech krajích slyšeti bylo.**) Skládání tato úzce navazovala na lidové ballady, hověla vkusu a zajímala

1 svou romantickou látkou, proto nedivno, že lid, k romantismu náchylný, si je osvojil. Zaplavily téměř epidemicky na konci století 18. a počátku 19. celou Evropu. Vzor svůj měly naše skladby toho druhu v Gleimovi, Biirgerovi a j. A pravděpodobně hověly vkusu lidovému všude. Němci zpívají svého Vossa, Schillera, Rajmunda, Heineho i j.**), u nás zase jest to Hněvkovský a Celakovský.

Druhé byly napodobeniny písní lidových. Prvenství zde zaujímá Fr. L. Čelakovský. Ten jasně viděl, čím byla jeho miláčku Goethovi píseň lidová a počal tvořiti v tom směru duchem českým. Viděl, že v poesii lidové jest hlavní pramen, ze kterého se má čerpati. Již před ním sice byli napodobitelé písní lidových, ale ti tvořili více nahodile. Gelakovský byl však první, který uvědoměle vnikl v píseň lidovou, v lyrice i epice. Že dovedl vystihnouti ducha lidové písně, svědčí to, že téměř třetina Ohlasů písní českých zaznívá mezi lidem.

Čelakovský pokládal za jistou přednost písně, že lid si ji osvojuje. V poznámce k Slovanským národním písním r. 1822, do jichž I. dílu pojal též Hankovu báseň »Božena« a »Žalost«, J. V. Kamarýtův »Prstý-nek«, M. Zd. Polákův »Oklamaný miláček« a M. D. Rettigové »Jablíčka«, praví: »Každý, kdo dost malou vídku o národním básnictví má, snadno pozná, že těchto zde přiložených pět rozkošných písní zcela národním duchem vytvořeno jest. Od prvního máme více podobných, od druhého