Rozšíření písní umělých mezi lidem českým.

Na své pouti za písní lidovou často jsem se setkal se skladbami našich umělých básníků. A zvláště četně byla zastoupena generace starší, probuzenská. Mnozí z nich byli mi známi. Často však bylo mi něco zazpíváno, o čem jsem usoudil s určitostí, že je to skladba umělá, ale kdo jest jejím autorem jsem nevěděl. A bylo již těch neznámých hezká řádka.

Materiál naší produkce básnické jest ohromný, tak že není ani možno se s ním dokonale seznámiti. A je to obtížno zvláště nám, kteří jsme té doby již luze vzdáleni. Pomůcek velice pořídku, nebo jsou roztroušeny a musí se pracně shledávati. Mimo to moderní produkce literární zatlačuje starou do pozadí, to čím dále, tím více se nám vzdaluje, ztrácí se, přichází z našeho postřehu. Pouze z význačnějších literátů známe několik nejdůležitějších knih, ničeho více. A i zde známe pouze názvy, nevědouce ničeho o jich obsahu.

Tato neznalost má též svoji vývojovou linii. Lze ji v tisku zřetelně pozorovat'. Umělé skladby jsou přetiskovány, ale u málokteré jest udán autor, nebo jest uveden nesprávně. A čím mladší sbírka, tím méně jmen autorů; píseň mnohde označována jako »národní«. Stane se tak i v pracích lidovědných ; dosti často najdeme tam skladby umělé bez udání básníka, protože jest sběrateli neznám. Neopatrná poznámka z péra autorova způsobí pak mnohdy jízlivý posměšek »nevědomosti", posměšek nezasloužený.

To vše vedlo mne k této práci. Nepokládám ji za úplnou. Vím, že má mnohé nedostatky a mnoho že lze doplniti. Vinu toho nese však nepřístupnost sbírek a roztříštěná činnost starých autorů. Musely by býti přečteny téměř všecky časopisy až do let padesátých, aby materiál byl pohromadě. Jsou pak mnohé věci, jichž ani musejní bibliotheka nemá ; vypracoval jsem tedy věc tak, jak bylo možno podle materiálu mně přístupného.

Ve vývoji zpěvu lidového lze pozorovati obdobný případ jako v dialektu. V mluvě lidové ustupují tvary dialektické tvarům spisovným. Zde na místo tvorby lidové nastupuje píseň umělá. Vyhraněných linií mezi nimi není, stýkají se, prostupují vzájemně. Není ani možno jinak. Literatura umělá brala z lidu, stavěla na základě písně lidové a navzájem zase lid přejal něco z umělé literatury, vybíraje to, co mu bylo nejbližší obsahem i formou. Zhusta věc tu zpracoval ve svém duchu, a tak často zbyly z myšlének básníkových pouze obrysy, námět, forma vsak byla dílem lidu.

Text písně doznal tím značných změn, přizpůsobován známému nápěvu. Často ubíráno několik slok, jindy zase celé sloky přidány. Někdy