Loučení nevěsty.

Dívám se na malý sešitek, z hrubého papíru,' m. 8°, 9 listů. Ozdobně upraven list titulní, s výzdobou a s písmem asi z první polovice věku XVIII. V rámci, sestaveném z čar červených, modrých a žlutých vinou se větvičky s červenými bobulkami. V rozích čtyřlisté kvítky. Modravé, sivé holubičky nesou věneček a v něm nápis: W. Z. Pod tím ozdobný název: Laučenij Newěstj, s výzdobou konečnou. Na rubu listu titulního modrý květ pětilístý se snítkami zelenými. Každý nese loučení na jedné stránce, v rámci, s číslicí mezi květy, s červenými velikými písmeny začátečními u každé řádky, se závěrečnou krasopiseckou okrasou. Na konci, na rubu posledního listu v rámci z větviček (v rozích modré růže) srdce červené, s nápisem: Wěrnost, z něhož vyrůstá nahoře bílá, Červeně prokvětalá růže a dole pod ní dva kvítečky pomněnky.

Zajímavější jest text písně, kterou se loučí nevěsta s tatíčkem, s matičkou, s rodinou, s domovem. Zdá se, že ruka vyškolená, snad učitele některého, nebo písaře, pořídila tento opis z předlohy, sbírky říkadel svatebních. Není to píseň docela strojená. Místy má ráz něžných písní lidových, milostných, rodinných. Moderního čtenáře snad by uráželo, jak nevěsta před svatebčany prostě podle svého citu děkuje matičce za zrození, za mléko mateřské, za péči o výchovu. Divně tomu, kdo nezná literaturu lidovou, připadá, jak přirozeně, bez obalu nevěsta líčí bolesti i radosti mateřské. Byl to jiný čas, byl to jiný věk — nevrátí se již. Dnes již při veliké venkovské svatbě rozjarená omladina, nasáklá moresy novými, neuměla by si vážiti a procítiti tyto výlevy nevěsty před odchodem ž domova, jak je zpívaly družičky v polovici věku XVIII.