str. 43
5. Tak jsem já to přikázání, Nechtěla přestoupiti, Proto sem si umínila, Rač svůj stav proměniti, Ach můj Bože nejmilejší, Rač mné tu milost dáti, Abych mohla v tom manželstvu Vždycky co skála státi.
6. Můj tatíčku nejmilejší, Dnes vás musím opustit, Má matičko roztomilá,
S vámi se musím loučit, Mi upřímní bratříčkové, Mé upřímné sestřičky, S vámi se též všema loučím, Opustit vás mám všecky.
7. Za všecku upřímnou lásku, Tatíčku, děkuji vám,
Za vaše dobré chování,
Vaše ruce vám líbám,
Do této chvíle nynější,
Tatíčku nejmilejší,
Bůh vám buď hojná odplata,
Po smrti život věčný.
8. Má matičko nejmilejší, Za vaši první ouzkost, Když jste mne pocítit měla, Poznala jste hned těžkost,
V vašem životě mateřským, Když jste mně ráda měla, Nastokráte vám děhují.
Že jste prvně trpěla.
9. Děkují vám má matičko, Děkují nastokráte,
Když jste mně pod srdcem měla, Trpěla mnohokráte,
V vašem životě materským, Bolesti všelijaké,
Skrze všech devět měsíců, Nosila jste mně také.
10. Děkuji vám matičko, Po třetí naslokráte, Když jste mně život dala, Trpěla mnohokráte,
V vašem životě materským, Bolesti všelijaké,
Děkují vám má matičko, Děkují nastokráte.
11. Též i za mateřská prsa, Které jsem požívala, Děkují vám, má maticko, Že jste mne krmívala,
Též na vašich vlastních rukou, Nosit ste mne musela, Vašima vlastníma ústy, Mnohokrát políbila.
12. Můj tatíčku, má matičko, Za odpuštění žádám,
V čem jsem vás kdy rozhněvala, Sama se vina dávám,
Pro Pána Boha vás prosím, By ste mne odpustili, Ke mne až do smrti vaši, Ždycky upřímní byli.
13. Hleď, můj ze všech nejmilejší, To vše trpím pro tebe, Můžeš sobě to povážit, Že jsem upřímná k tobě, 2e všecky všudy opouštím, A tebe se přidržím, Před Bohem jsem ti slíbila, O tom já též dobře vím.
14. Již jest konec lamentace, Konec té písni dělám, Všem mládencům, také pannám, Ku příkladu zanechám, By po této bídné strasti, Šli s námi do radosti, Kdež jest svatba připravena,
V tom nebeském království.
Konec.
|
Frant. Kliment:
Přirozený výklad pověstí o ohnivém draku 1787 a 1818.
Další ukázky k uvedeným již dokladům, jak duchovní, učitelé a vydavatelé časopisů českých na sklonku století XVIII. a na začátku století XIX. lidu našemu vyvraceli pověrečné názory pokusem o výklad přirozený, podávám ze Spisu k poučení lidu 1787, str. 461—4, a z časopisu Nejedlého Hlasatel 1818, IV. str. 257—9.
|
