se blíží, tedy hrubý omyl povstal, že čert v způsobe ohnivého draka komínem k svým známým a miláčkům lítá, a jim peníze aneb krmě přináší.

Protož až podnes při příležitosti takového přirozeného úkazu sprostý muž říká: K Václavovi neb Martinovi přiletěl čert komínem. Pevně myslí, že obyvatel takového domu jest čarodějníkem, a že s čertem v spolku stojí.

Ale umění o přirozených věcech tento pověrčivý omyl vyvrací, uče nás, že rozličné páry z země vystupující s hořivými částečkami se smísiti a v povětří zapáliti mohou. Jestli tedy lítající drak jest přirozený povětrný úkaz, tedy jest to velká sprostnost a pošetilost, jej za čerta míti, který svým přátelům prý krmě a peníze přináší.

Že pak tento ohnivý hmot rád ke komínu se žene, když se nad městem aneb nade vsí vznáší, dá se též snadně pochopiti; neboť povětří v komínu velmi se ztenčilo ohněm, který přes celý den na ohništi hořel, a následek toho- jest, že zevnitřní povětří ke komínu se táhne; tím se působí malý tok aneb tah povětří, jenž do komínu padá.

Přijde-li pak lítající drak v to okolí, tedy následuje toho tahu povětří; ten tah jej do komínu vžene, a zhasneli právě v ten čas hořivost jeho hmotnosti, tedy se zdá, že drak do komínu se spustil. Sprostáci vidouce to, mají tu neviditedlnost za nové znamení, že to čert býti musí; ale nic není přirozenějšího, jako to náhlé zmizení draka při komínu. Jest povědomé, že v velmi ztenčeném povětří oheň hořeti nemůže; poněvadž ale nad komínem povětří velmi roztaženo a ztenčeno jest ohněm na ohništi hořícím, tedy ta roznícenost a zapálenost nevyhnutedlně zhasnouti a drak neviditelným státi se musí, jak mile ke komínu se přiblíží.

Hle! považujte toho příběhu za krásný přirozený úkaz, a vypuďte vše z srdcí svých, což pověrčivost o lítajícím draku smyslila!

Když mlátějí ve dvou: Pojď — poď — poď — poď. Když třema: Poď — ta — ky — poď — ta — ky. ¦— Je — den — dva —¦ tři — čty — ry — myš — le — ze — do — dí — ry.

Gtyřma: Ta — ky — tro — chu —-do — pyt — lič — ka — Ať — má — hu — sa — i — sie — pič — ka. — Naše prase hrušky třase, koza bílá mu je zbírá. — Milej s milou řežou s pílou. Táta s mámou děti vedou. Dědek s babou péři derou.

Pěti: Pá — tej — vo — mí —-tá — ko — ště — jen — li — tá. — Ječ — men — má — fou — sy, buclatý klasy. Až ho prodáme, z něj si zavdáme pivo červeny pro posilněni.

Šesti: Dej pozor a koukej, jak dou cepy bouchej. Šestou ránu dávej, nic s ni nevodkládej. — Utíkej Kačeno, utíkej, utíkej! bějží sem náš kocour velikej, velikej. Kačena utíká co muže, co muže, kocour ji dohonit nemůže — nemůže.

Osmi: Pojďte, pojďte na robotu, neprídete až v sobotu!