z let 1580—1612 (Věstník Kr. Č. Společnosti Nauk 1894, str. 35. Srv. Zíbrt, Bibliografie České Historie III.). Počátek její zní vlastně: »Jan Adelf, Kyrmezeře, vzkazujef da pacem . . .«. Bratr Jan Adelf Městečky oslovuje známého spisovatele a nepřítele Českých Bratří kněze Pavla Kyrmezera posměšnou písničkou. Na konci polemiky »Ohlášení se Jana Adelfa proti psaní, jež slove Acta concordiae etc. kněze Pavla Kyrmezera, děkana Uherského Brodu«, které celé J. Skopec (str. 30 ff) otiskuje, ohlašuje Jan Adelf svému odpůrci narážeje na jeho skládání tragedií, že složil o něm píseň: »jakož pro odpověď tak i pro zpívání, jakož obyčej jest při proměňování scén, že se troubí, píská neb zpívá: i já sem k tomu tobě tuto písničku složil, kteráž by tobě k té tragedii případná býti mohla, ano i melodiji vnově sem k tomu udělal pro prosté zpěváky a fe j fary etc. a i quatuor vocum zkomponoval pro prosté žáky atd.« Tato slova Jana Adelfa jsou zajímavým příspěvkem k poznání naší staré hudby. Dovídáme se z nich, že mezi akty duchovních tragedií, jichž byl Kyrmezer také skladatelem, se v Cechách hrálo, troubilo, pískalo nebo zpívalo. Mimoto v Jana Adelfovi Městeckému shledáváme prvého známého českého skladatele hudby jiné než duchovní v 16. století! Jeho čtyř-hlasou píseň otiskuje J. Skopec celou v partituře. Zdá se býti volného, i výpravného rhytmu, bez přísného měření v taktu, v taktové čáry ani dobře nejde rozdělit. V tónině dorické jeví se našim uším její čtyřhlasý stejný kontrapunkt (nota proti notě) církevním zpěvem vážného rázu. V jádru svém je to hudba lidového tonu, tak asi zpívali svá vícehlasá muteta čeští žáci při svých zábavách.*) Sloh je prostinký, jednoduchý a melodie všech hlasů má tvar lidové písně, dělíc se na kadencující úryvky. Jan Adelf Mostecký byl patrně dobrým hudebníkem, kontrapunktoval zcela bezvadně, bez paralel oktávových a kvintových, jak by se dalo u neodborníka očekávati. Základní melodie asi jest v tenoru, jenž má nejplynnější a nejzpěvnější podobu. Ke Skopeově odnotaci dlužno přičiniti při kadencích v sopránu obvyklý akcidentál. Adelfova píseň svým přístupným rázem stala se všeobecně známou, takže skladatel historického zpěvu z rukopisu knihovny v Gottinkách mohl směle pouze na ni poukázati.

Český Lid již upozornil několikráte na bohaté národopisné sbírky p. Karla Adámka a syna jeho Dra K. V. Adámka v Hlinsku. Úctyhodný, neúnavně činný a stále svěží pracovník, politik, národní hospodář a historik Karel Adámek upozorňoval zvláště v Geském Lidu na výzdobu