čímž jasně vysvitne jeho vtipná stavba. Prvý úryvek synkopieky stoupá v diatonické stupnici nahoru. Druhý úryvek sestupuje sekveneovitě. Třetí řádek jest symetrickým převratem prvého. Týmže tonem se začne, co se končí, a v převráceném rhytrnu shora dolů se sestupuje na toniku. Poslední úryvek dvakráte opakuje stejný sestupný motivek. Jednoduchá tato melodie nepřináší velké rhytmické změny, čímž se stává jednotvárnou. Jest hříčkou, v níž bohužel slovo zkresleno jest špatnou deklamací. Možná, že její zjevně humoristický způsob vznikl v lidu jako posměšný popěvek »o drahné mladici«.

3. Ztratila jsem pentlíh. Melissaeus v notaci svých nápěvů hojně užíval paus. Někdy až zbytečně prokládal jimi zpěvní úryvky. Na následující písni možno to pozorovati velmi dobře.

Píseň je ve svém aiolském tonorodu velmi pěkná. Není jednoduchá, objem oktávy, dokonce oktávový skok, jest její poutavosti na prospěch. Rhytmus prvých dvou taktů se opakuje průběhem písně dvakráte.

K rukopisu Lázně španělské (viz článek Gollův: Bohemica ve sbírce rukopisů knihovny v Gottinkách C. G. M. str. 213) připsány jsou dvě historické písně. Prvá »Píseň nová, zpívá se jako Jan Adelf z Kyrmezerže atd.«, bohužel není tam zapsána s melodií.

Poprvé na její nápěv upozornil J. Skopec ve Sborníku skladeb hlavně českobratrských prosou i veršem v kapitolní knihovně svatovítské