východočeského. A všecko důkladně, svědomitě, až s příslovečnou již zevrubností a bedlivostí, která lahodí odborníku, věci znalému, a u kri-tikáře příštipkáře povrchního, ledabylého, který sám svoje mělké vědomosti nejdříve strká do popředí, se zlobou stále rozčileného, z vlastních neúspěchů podrážděného závistníka, který jednotlivosti housenčím způsobem ohlodává, zatím co celek, záslužně sebraný a sestavený, uniká z jeho porozumění.

S úctou a dychtivě beru každou práci Dra K. V. Adámka do ruky. Již předem čekám zase nové důležité poznatky, nové výzkumy. Co píše, to spočívá na základech hluboké práce původní. To nejsou výpisky z archivů nezažité. To není puntičkársky, mrtvý a svou »vědeckostí« nechutný rodokmen o pramenu ozdobených modliteb a památek x, který se dělí pak na. y, i a ý, í atd., jak podobné bezúčelné hračky učeně těm, kdo se dívají z daleka, připadají. Jinak u Adámka. Tu se poučíme u znalce, jenž především obsahu pilně si všímá, který ví, co píše, a ví, proč to píše. Opakuji: s úctou beru každou studii Dra K. V. Adámka do ruky, jsa přesvědčen, že nikdo se mu nevyrovná, pokud se týče odborné znalosti minulosti i přítomnosti rodného kraje východočeského.

Přátelský poměr můj k autorovi nedovoluje, abych se rozplýval v chvalořeči nad výsledky badatelské činnosti jeho, ale nebyl bych upřímným, kdybych to, co na srdci mám, bez obalu a bez ohledu nepověděl a tiskem budoucí paměti nezachoval.

Proto jen několika slovy nehledanými upozorňuji na pěknou studii Dra K. V. Adámka o výzdobě východočeských psaných modliteb, kterou uveřejnil v uvedeném díle »Památky východočeské«, z kteréž laskavostí si. kuratoria Průmyslového musea v Chrudimi pro lepší názor i obrázky v tomto čísle podáváme. Kéž povzbudí výsledky záslužného zkoumání Dra. K. V. Adámka i v jiných končinách ku podobné práci, stejně bedlivé, znalecké a po stránce věcné i obrázkové stejně pozoruhodné. Seznámíme se s hlavními výsledky podrobné Adámkovy studie.

Skupinu zvláštní tvoří mezi psanými modlitbami východočeskými modlitby psané učitelem krounským V. Svobodou a jeho jmenovcem,, učitelem kameničkovským.

V. Svoboda, učitel v Krouně, žil na počátku XIX. věku. V modlitbách svých věnoval hlavní péči začátečním písmenům, k jichž výzdobě použil motivů rostlinných. Pokusil se též o figurální výzdobu těchto modliteb, ale s nevalným zdarem. Orámování jest vesměs jednoduché, skládá se z obdélníkového rámečku červeně vytáhnutého, kol něhož rovnoběžně po vnitřní i vnější jeho straně vinou se tenčí rámečky červené, místy též nahnědlé.

Titulní list jest pečlivě vyzdoben. Na zděné podezdívce šedavě zabarvené stojí dvě dvojice sloupů, nahoře spojt-ných. ozdobnou římsou, v jejíž vrcholí i po obou stranách jest po modrém člyrplátkovém kvítka s červeným terčem. Nápis jest hnědavým inkoustem písmem zřetelným psán. Některá slova jsou červeně obtažena. Při koncích dolejší obruby jest též po modrém čtyrplálkovém kvítku s červeným středem. Obruba po-