Život lidu českého na divadle 1785.

Známý odborník včelársky, spisovatel studií historických o Budči a okolí, p. V. Švarc, zapůjčil podepsanému rukopis z r. 1785, obsahující divadelní hru »Hostinství a chudoba«. Není to original. Z chyb pisárskych vyrozumíme, že opisovač nerozuměl všade předloze starší. Ať byla hra tato upravena snad z němčiny nebo z cizí jiné nějaké předlohy neb nť byla původu domácího, zajímá nás pěkný selankovitý obrázek tehdejšího života lidu českého.

Vedle hlasatele tehdejších ideí humánních, zbožůovatele života na venkově mezi lidem nezkaženým, šlechtice pečujícího o šíření blahobytu, dobra mezi lidem poddaným, vystupují tu rázovitě, výborně charakteriso-vané a protivou povah mistrovsky rozlišované postavy z lidu českého. Staří i mladí, muži i ženy — vše to kresleno podle přírody i s nátěrem zvláštností dialektických. Zvyky lidu českého, způsoby života, záselky, slavnost na uvítanou vrchnosti, říkání a zpěvy — všecko to jako na obrázku idyllickém spatřujeme v jednotlivých výjevech této hry.

Kdo by šel s měřítkem vysoké kritiky dramatické, tomu se hra nebude snad líbiti a nebude se hoditi do moderny nynější. Kdo však sestoupí na program Českého Lidu, jenž sbírá, snáší, otiskuje vše, co se týká života lidu českého, chutě si přečte roztomilý tento obrázek i třeba zatouží, že by se mohlo pro poslouchanou divadlo toto sehráti tam, kde hledají látku ze starodávného života lidu českého, s nevelikým nákladem a s nevelikou námahou. Prosím za zprávu, kde by snad sehráli toto divadlo, vyprošuji si toliko podmínku, aby se uvedlo, že byla tištěna tato »veselá zpěvohra« v »Českém Lidu«.

Rukopis, sešitek 4°, má nadpis: Hostin s lví a chudoba. Veselá zpěvohra ve 2 jednáních 1785.

OSOBY: Hrab?. HrabSnka. Bartoň, chalupník Veronika, jeho žena. An-čička, Mikeš, jejich děti. Vávra, starý sedlák. Mařenka, jeho tetka. Jakub, sloužící hraběte. Ludvík, sloužící hraběnčin. Sediaci a lid vesnický. Děvče s věncem, jiné s nádobou mouky; chlapec s ovčičkou a jiný s medem. Hudci.

Hraje se ve vsi; na pravé straně stojí chatrná chalupa, naproti ní sedlské stavení,

v zadu několik stromů.

Hrabě. (V prostém oděvu, má na zádech ručnici.) Jakub.

Hrabě. To je mokro, to je zima. Jakub.,To je věru honba jiná. Hrabě. Jsem promoklý jako myš. Jakub. Vždyť sme mohli přijít spíš. Hrabě. Kýž nám otevrou honem! Jakub. Však nevyjde žádný ven;

Sedlák je teď zvíře hrdý, Srdce má jak kámen tvrdý, Kdybych já jich pánem byl, Sám bych je všecky pobil.

Hrabě. Mlč, a hlediž tichým býti,

Sic budeme oba biti. Jakub. Pravdu pravíte tenkrát,

Sedláků máme se vždy co bát. 06«. Protož tiší budeme,

Všem lidem se vyhneme.